"Ministerstvo kouzel se ujímá průzkumu takzvaného narození v mudlovské rodině k lepšímu zjištění, jak se získávají magické schopnosti. Nejnovější z výzkumů, provedených Oddělením Záhad, zjišťuje, že magické schopnosti se předávají jen od osoby k osobě, když se kouzelníci rozmnožují. Jestliže není prokázáno, že existují nějací kouzelničtí předci, pak takzvaní "lidé narozeni mudlům" získali magické schopnosti krádeží, nebo silou.
Ministerstvo je rozhodnuto vyhladit tyto uchvátitele magických schopností. A v této záležitosti zve všechny takzvané "mudlovské šmejdy", aby se osobně dostavili k rozhovoru na nově stanovené Komisi pro Registraci Lidí Narozených u Mudlů!
"Lidé nedovolí, aby se to stalo", prohlásil Ron.
"To už se děje, Rone," odpověděl Lupin. "Mudlovští šmejdi" jsou právě navštěvováni, jak mluvíme."
"Ale jak mohou ukrást magické schopnosti?" zeptal se Ron.
"Vždyť je to duševní, kdyby se dala magie ukrást, nebyli by tu žádní motáci, ne?"
"Já vím", řekl Lupin. "Nicméně, pokud nebudeš schopen prokázat, že máš alespoň jednoho kouzelníka v příbuzenstvu, budeš považován za toho, kdo používá magii nelegálně a budeš muset vytrpět trest."
Ron pohlédl na Hermionu, a pak řekl: "Co když čistokrevní odpřísáhnou, že "mudlovský šmejd" je součástí jejich rodiny? Řeknu všem, že Hermiona je moje sestřenice -"
Hermiona chytla Ronovu ruku a zmáčkla ji.
"Děkuji Rone, a já tě nenechám -"
"Nebudeš mít jinou možnost", řekl Ron ohnivě a také ji sevřel ruku.
"Naučím tě náš rodokmen, takže budeš moct odpovědět na otázky."
Hermiona se nejistě zasmála.
"Rone, dokud jsme na útěku s Harrym Potterem, nejhledanější osobou ve státě, nemyslím si, že na tom záleží. Kdybych šla zpátky do školy, bylo by to jiné."
"Co chce Voldemort udělat s Bradavicemi?", zeptala se Lupina.
"Nyní je povinné navštěvovat školu pro každého mladého kouzelníka a čarodějku", odpověděl.
"To bylo oznámeno včera. Je to změna, protože to dříve nebylo povinné. Samozřejmě, téměř každý kouzelník a čarodějka v Británii vystudovali v Bradavicích, ale jejich rodiče měli právo je učit doma, nebo je poslat do zahraničí, když chtěli. Takto bude mít Voldemort všechnu kouzelnickou populaci pod svým dohledem od malička. A je to další cesta k vyplenění "mudlovských šmejdů", protože studentům musí být dán pokrevní rod - což znamená, že budou muset ministerstvu prokázat, že mají v rodokmenu kouzelníka - než jim bude dovoleno navštěvovat školu."
Harry se cítil zhnuseně a rozzuřeně: V tuto chvíli se vzrušené, jedenáctileté děti potí s hromadami nově koupených učebnic, netušících, že nikdy neuvidí Bradavice, a možná že už neuvidí ani své rodiny.
"To je …. to je …." zamumlal, zápasící se slovy, která by vyjádřila jeho myšlenky, ale Lupin tiše řekl:
"Já vím."
Lupin zaváhal.
"Pochopím, když to nebudeš moci potvrdit, Harry, ale Řád má dojem, že ti Brumbál dal úkol."
"Dal," odpověděl Harry, "a Ronovi s Hermionou také - jdou se mnou"
"Můžeš se mi svěřit, co to je za úkol?"
Harry se podíval do předčasně zvrásněné tváře, lemované hustými, ale šednoucími vlasy a přál si, aby mohl odpovědět jinak.
"Nemohu, Remusi, je mi líto. Jestliže ti to Brumbál neřekl, nemyslím si, že mohu."
"Myslel jsem si, že to řekneš", řekl zklamaně vypadající Lupin. "Ale i tak bych pro tebe mohl být užitečný. Víš, čím jsem, a co umím. Mohl bych jít s tebou a chránit tě. Nebudeš mi muset přesně říci co děláš."
Harry znejistěl. Byla to velmi lákavá nabídka, přemýšlel, ale nemohl si představit, jak utajit úkol před Lupinem, když s nimi bude po celou dobu. Hermiona vypadala v rozpacích.
"A co s Tonksovou?" zeptala se.
"A co s ní?" nechápal Lupin.
"No", svraštila Hermiona čelo, "Jste přeci manželé! Jak se asi bude cítit, když od ní s námi odejdeš?"
"Tonksová bude naprosto v bezpečí", řekl Lupin, "Bude v domě svých rodičů."
V Lupinově hlasu bylo něco podivného, téměř chladného. Také bylo něco zvláštního na myšlence Tonksové, zůstávající ukryté v domě jejích rodičů; byla, přeci, členem Řádu a, jak Harry věděl, chtěla být ve středu děje.
"Remusi", řekla Hermiona nejistě, "je všechno v pořádku …. víš …. mezi tebou a -"
"Vše je v pořádku, děkuji", řekl Lupin kousavě.
Hermiona zrůžověla. Nepříjemnou a trapnou chvilku přerušil až Lupin, nadechl se, jako by se nutil připustit něco nepříjemného,
"Tonksová bude mít dítě."
"Úžasné!" vyjekla Hermiona. "Výborně!" přidal sel nadšeně Ron. "Gratuluji", řekl Harry.
Lupin se nuceně usmál, úsměv byl spíše grimasou, poté řekl:
"Takže … přijímáte moji nabídku? Stane se z trojice čtveřice? Nemohu uvěřit, že by to Brumbál odsuzoval, udělal mě vaším učitelem obrany proti černé magii. A musím vám říct, že budeme čelit kouzlům, se kterými jsme se nikdy nesetkali a která jsme si nikdy ani nepředstavovali."
Ron s Hermionou se podívali na Harryho.
"Jen - jen aby bylo jasno", řekl, "chceš nechat Tonksovou v domě jejích rodičů a jít pryč s námi?"
"Bude tam naprosto v bezpečí, budou se o ni starat", řekl Lupin.
Mluvil na hranicích lhostejnosti:
"Harry, jsem si jistý, že James by chtěl, abych byl s tebou."
"No", řekl Harry pomalu, "Ale já ne. Jsem si celkem jistý, že můj otec by chtěl vědět, proč nejsi se svým vlastním dítětem."
Lupinova tvář se odbarvila. Teplota v kuchyni klesla o deset stupňů. Ron zíral po místnosti, jak se snažil zapamatovat si, jak Hermioniny tikaly tam a zpátky, mezi Harrym a Lupinem.
"Ty tomu nerozumíš", řekl nakonec Lupin.
"Pak tedy vysvětluj", pokračoval Harry.
Lupin polkl.
"Já - já udělal smrtelnou chybu, nemůžu... Udělal jsem to proti svému nejlepšímu úsudku a lituji toho více, než kdy dřív."
"Vidím", řekl Harry, "Takže chceš ji a dítě opustit a utéci s námi?"
Lupin vyskočil na nohy, jeho židle se převrátila na zem a zíral na ně tak divoce, že Harry, poprvé v životě, viděl stín vlka na jeho lidské tváři.
"Nerozumíš tomu, co jsem udělal mé ženě a mému nenarozenému dítěti? Nikdy jsem si ji neměl vzít, udělat z ní vyvrhele!" Lupin odkopl židli, kterou před tím převrátil.
"Viděl jsi mě jen v Řádu, nebo pod ochranou Brumbála v Bradavicích.! Nevíš, jaké to je, když se na tebe celý čarodějnický svět dívá jako na příšeru. Když znají mé utrpení, jen stěží se mnou mluví! Nevidíš, co jsem udělal? Dokonce i její vlastní rodina je znechucena její svatbou. Kteří rodiče chtějí, aby si jejich jediná dcera vzala vlkodlaka? A dítě - dítě,"
Lupin popadl hrst svých vlasů; vypadal krajně nepříčetně.
"Můj druh obvykle nemívá potomky! Bude jako já, jsem o tom přesvědčený - jak si budu moci odpustit, když jsem vědomě riskoval přenos mé formy na nevinné dítě? A kdyby, nějakým zázrakem, nebylo jako já, tak by mělo otce, za kterého by se vždy muselo stydět."
"Remusi!" zašeptala Hermiona, se slzami v očích. "Neříkej to - proč by se nějaké dítě za tebe mělo stydět?"
"Nevím, Hermiono", řekl Harry. "Já bych se za něj pěkně styděl,"
Harry nevěděl, kde se v něm ten vztek bere, ale protékal jím až do chodidel. Lupin vypadal, jako by ho Harry udeřil.
"Když nový režim myslí, že "mudlovští šmejdi" jsou špatní", řekl Harry, "co by udělali polovičnímu vlkodlakovi, jehož otec je v Řádu? Můj otec zemřel, když se snažil ochránit moji matku a mě, a ty máš dojem, že by ti řekl, abys opustil své dítě a šel na výpravu s námi?"
"Jak - jak se opovažuješ?" řekl Lupin. "To není o touze po - po nebezpečí, nebo slávě - jak se opovažuješ navrhnout něco tak -"
"Myslím, že se cítíš trošku jako odvážlivec," řekl Harry, "Chceš jít v Siriusových stopách -"
"Harry, ne!" škemrala Hermiona, ale nadále zabodával pohled do Lupinovy rozzuřené tváře.
"- nikdy bych tomu neuvěřil", řekl Harry. "Muž, který mě učil jak bojovat proti mozkomorům - zbabělec."
Lupin vytasil svoji hůlku tak rychle, že Harry stěží dosáhl pro svoji; ozvala se hlasitá rána, a ucítil, jak letí pozadu a když narazil do kuchyňské zdi a sklouzl na zem, zahlédl jen konec Lupinova pláště ve dveřích.
"Remusi, Remusi, vrať se!", křičela Hermiona, ale Remus nezareagoval.
O chvíli později slyšeli bouchnutí vstupních dveří.
"Harry!", bědovala Hermiona. "Jak jsi mohl?"
"Bylo to snadné", řekl Harry.
Vstal, cítil bouli na hlavě, jak narazil do zdi. Byl stále tak plný vzteku, že se třepal.
"nedívej se na tak na mě!", vyštěkl na Hermionu.
"Nevyjížděj na ni!", zavrčel Ron.
"Ne - ne - nesmíte se prát!" řekla Hermiona, a vklouzla mezi ně.
"Neměl jsi Lupinovi říkat takové věci", řekl Ron Harrymu.
"Mělo mu to dojít", řekl Harry.
Nesouvislé obrázky se mu honily hlavou, Sirius padající skrz závoj; Brumbál, zlomený u zdi; záblesk zeleného světla a hlas jeho matky, žadonící o slitování …
Ministerstvo je rozhodnuto vyhladit tyto uchvátitele magických schopností. A v této záležitosti zve všechny takzvané "mudlovské šmejdy", aby se osobně dostavili k rozhovoru na nově stanovené Komisi pro Registraci Lidí Narozených u Mudlů!
"Lidé nedovolí, aby se to stalo", prohlásil Ron.
"To už se děje, Rone," odpověděl Lupin. "Mudlovští šmejdi" jsou právě navštěvováni, jak mluvíme."
"Ale jak mohou ukrást magické schopnosti?" zeptal se Ron.
"Vždyť je to duševní, kdyby se dala magie ukrást, nebyli by tu žádní motáci, ne?"
"Já vím", řekl Lupin. "Nicméně, pokud nebudeš schopen prokázat, že máš alespoň jednoho kouzelníka v příbuzenstvu, budeš považován za toho, kdo používá magii nelegálně a budeš muset vytrpět trest."
Ron pohlédl na Hermionu, a pak řekl: "Co když čistokrevní odpřísáhnou, že "mudlovský šmejd" je součástí jejich rodiny? Řeknu všem, že Hermiona je moje sestřenice -"
Hermiona chytla Ronovu ruku a zmáčkla ji.
"Děkuji Rone, a já tě nenechám -"
"Nebudeš mít jinou možnost", řekl Ron ohnivě a také ji sevřel ruku.
"Naučím tě náš rodokmen, takže budeš moct odpovědět na otázky."
Hermiona se nejistě zasmála.
"Rone, dokud jsme na útěku s Harrym Potterem, nejhledanější osobou ve státě, nemyslím si, že na tom záleží. Kdybych šla zpátky do školy, bylo by to jiné."
"Co chce Voldemort udělat s Bradavicemi?", zeptala se Lupina.
"Nyní je povinné navštěvovat školu pro každého mladého kouzelníka a čarodějku", odpověděl.
"To bylo oznámeno včera. Je to změna, protože to dříve nebylo povinné. Samozřejmě, téměř každý kouzelník a čarodějka v Británii vystudovali v Bradavicích, ale jejich rodiče měli právo je učit doma, nebo je poslat do zahraničí, když chtěli. Takto bude mít Voldemort všechnu kouzelnickou populaci pod svým dohledem od malička. A je to další cesta k vyplenění "mudlovských šmejdů", protože studentům musí být dán pokrevní rod - což znamená, že budou muset ministerstvu prokázat, že mají v rodokmenu kouzelníka - než jim bude dovoleno navštěvovat školu."
Harry se cítil zhnuseně a rozzuřeně: V tuto chvíli se vzrušené, jedenáctileté děti potí s hromadami nově koupených učebnic, netušících, že nikdy neuvidí Bradavice, a možná že už neuvidí ani své rodiny.
"To je …. to je …." zamumlal, zápasící se slovy, která by vyjádřila jeho myšlenky, ale Lupin tiše řekl:
"Já vím."
Lupin zaváhal.
"Pochopím, když to nebudeš moci potvrdit, Harry, ale Řád má dojem, že ti Brumbál dal úkol."
"Dal," odpověděl Harry, "a Ronovi s Hermionou také - jdou se mnou"
"Můžeš se mi svěřit, co to je za úkol?"
Harry se podíval do předčasně zvrásněné tváře, lemované hustými, ale šednoucími vlasy a přál si, aby mohl odpovědět jinak.
"Nemohu, Remusi, je mi líto. Jestliže ti to Brumbál neřekl, nemyslím si, že mohu."
"Myslel jsem si, že to řekneš", řekl zklamaně vypadající Lupin. "Ale i tak bych pro tebe mohl být užitečný. Víš, čím jsem, a co umím. Mohl bych jít s tebou a chránit tě. Nebudeš mi muset přesně říci co děláš."
Harry znejistěl. Byla to velmi lákavá nabídka, přemýšlel, ale nemohl si představit, jak utajit úkol před Lupinem, když s nimi bude po celou dobu. Hermiona vypadala v rozpacích.
"A co s Tonksovou?" zeptala se.
"A co s ní?" nechápal Lupin.
"No", svraštila Hermiona čelo, "Jste přeci manželé! Jak se asi bude cítit, když od ní s námi odejdeš?"
"Tonksová bude naprosto v bezpečí", řekl Lupin, "Bude v domě svých rodičů."
V Lupinově hlasu bylo něco podivného, téměř chladného. Také bylo něco zvláštního na myšlence Tonksové, zůstávající ukryté v domě jejích rodičů; byla, přeci, členem Řádu a, jak Harry věděl, chtěla být ve středu děje.
"Remusi", řekla Hermiona nejistě, "je všechno v pořádku …. víš …. mezi tebou a -"
"Vše je v pořádku, děkuji", řekl Lupin kousavě.
Hermiona zrůžověla. Nepříjemnou a trapnou chvilku přerušil až Lupin, nadechl se, jako by se nutil připustit něco nepříjemného,
"Tonksová bude mít dítě."
"Úžasné!" vyjekla Hermiona. "Výborně!" přidal sel nadšeně Ron. "Gratuluji", řekl Harry.
Lupin se nuceně usmál, úsměv byl spíše grimasou, poté řekl:
"Takže … přijímáte moji nabídku? Stane se z trojice čtveřice? Nemohu uvěřit, že by to Brumbál odsuzoval, udělal mě vaším učitelem obrany proti černé magii. A musím vám říct, že budeme čelit kouzlům, se kterými jsme se nikdy nesetkali a která jsme si nikdy ani nepředstavovali."
Ron s Hermionou se podívali na Harryho.
"Jen - jen aby bylo jasno", řekl, "chceš nechat Tonksovou v domě jejích rodičů a jít pryč s námi?"
"Bude tam naprosto v bezpečí, budou se o ni starat", řekl Lupin.
Mluvil na hranicích lhostejnosti:
"Harry, jsem si jistý, že James by chtěl, abych byl s tebou."
"No", řekl Harry pomalu, "Ale já ne. Jsem si celkem jistý, že můj otec by chtěl vědět, proč nejsi se svým vlastním dítětem."
Lupinova tvář se odbarvila. Teplota v kuchyni klesla o deset stupňů. Ron zíral po místnosti, jak se snažil zapamatovat si, jak Hermioniny tikaly tam a zpátky, mezi Harrym a Lupinem.
"Ty tomu nerozumíš", řekl nakonec Lupin.
"Pak tedy vysvětluj", pokračoval Harry.
Lupin polkl.
"Já - já udělal smrtelnou chybu, nemůžu... Udělal jsem to proti svému nejlepšímu úsudku a lituji toho více, než kdy dřív."
"Vidím", řekl Harry, "Takže chceš ji a dítě opustit a utéci s námi?"
Lupin vyskočil na nohy, jeho židle se převrátila na zem a zíral na ně tak divoce, že Harry, poprvé v životě, viděl stín vlka na jeho lidské tváři.
"Nerozumíš tomu, co jsem udělal mé ženě a mému nenarozenému dítěti? Nikdy jsem si ji neměl vzít, udělat z ní vyvrhele!" Lupin odkopl židli, kterou před tím převrátil.
"Viděl jsi mě jen v Řádu, nebo pod ochranou Brumbála v Bradavicích.! Nevíš, jaké to je, když se na tebe celý čarodějnický svět dívá jako na příšeru. Když znají mé utrpení, jen stěží se mnou mluví! Nevidíš, co jsem udělal? Dokonce i její vlastní rodina je znechucena její svatbou. Kteří rodiče chtějí, aby si jejich jediná dcera vzala vlkodlaka? A dítě - dítě,"
Lupin popadl hrst svých vlasů; vypadal krajně nepříčetně.
"Můj druh obvykle nemívá potomky! Bude jako já, jsem o tom přesvědčený - jak si budu moci odpustit, když jsem vědomě riskoval přenos mé formy na nevinné dítě? A kdyby, nějakým zázrakem, nebylo jako já, tak by mělo otce, za kterého by se vždy muselo stydět."
"Remusi!" zašeptala Hermiona, se slzami v očích. "Neříkej to - proč by se nějaké dítě za tebe mělo stydět?"
"Nevím, Hermiono", řekl Harry. "Já bych se za něj pěkně styděl,"
Harry nevěděl, kde se v něm ten vztek bere, ale protékal jím až do chodidel. Lupin vypadal, jako by ho Harry udeřil.
"Když nový režim myslí, že "mudlovští šmejdi" jsou špatní", řekl Harry, "co by udělali polovičnímu vlkodlakovi, jehož otec je v Řádu? Můj otec zemřel, když se snažil ochránit moji matku a mě, a ty máš dojem, že by ti řekl, abys opustil své dítě a šel na výpravu s námi?"
"Jak - jak se opovažuješ?" řekl Lupin. "To není o touze po - po nebezpečí, nebo slávě - jak se opovažuješ navrhnout něco tak -"
"Myslím, že se cítíš trošku jako odvážlivec," řekl Harry, "Chceš jít v Siriusových stopách -"
"Harry, ne!" škemrala Hermiona, ale nadále zabodával pohled do Lupinovy rozzuřené tváře.
"- nikdy bych tomu neuvěřil", řekl Harry. "Muž, který mě učil jak bojovat proti mozkomorům - zbabělec."
Lupin vytasil svoji hůlku tak rychle, že Harry stěží dosáhl pro svoji; ozvala se hlasitá rána, a ucítil, jak letí pozadu a když narazil do kuchyňské zdi a sklouzl na zem, zahlédl jen konec Lupinova pláště ve dveřích.
"Remusi, Remusi, vrať se!", křičela Hermiona, ale Remus nezareagoval.
O chvíli později slyšeli bouchnutí vstupních dveří.
"Harry!", bědovala Hermiona. "Jak jsi mohl?"
"Bylo to snadné", řekl Harry.
Vstal, cítil bouli na hlavě, jak narazil do zdi. Byl stále tak plný vzteku, že se třepal.
"nedívej se na tak na mě!", vyštěkl na Hermionu.
"Nevyjížděj na ni!", zavrčel Ron.
"Ne - ne - nesmíte se prát!" řekla Hermiona, a vklouzla mezi ně.
"Neměl jsi Lupinovi říkat takové věci", řekl Ron Harrymu.
"Mělo mu to dojít", řekl Harry.
Nesouvislé obrázky se mu honily hlavou, Sirius padající skrz závoj; Brumbál, zlomený u zdi; záblesk zeleného světla a hlas jeho matky, žadonící o slitování …