Do postele se nedostali dříve, než před půlnocí. Dlouhé hodiny procházeli znovu a znovu jejich plán až do chvíle, kdy ho byli schopni odříkat slovo od slova nazpaměť.
Harry, který nyní spal v Siriusově pokoji, ležel na posteli a svítil si na starou fotografii svého otce, Siriuse, Lupina a Pettigrewa, a opakoval si plán dalších deset minut.
Když zhasl hůlku, přemýšlel o Mnoholičném lektvaru, zvracejících pastilkách a tmavomodrých róbách; přemýšlel o výrobci hůlek Gregorovičovi a o tom, jak dlouho se ještě může před Voldemortem skrývat.
Úsvit vystřídal temnotu noci s nepatřičnou rychlostí.
"Vypadáš děsně!" byla Ronova první slova, když vstoupil do Harryho pokoje, aby ho vzbudil.
"Ne na dlouho," zívl Harry.
Hermionu našli dole v kuchyni. Dávala na stůl kávu a teplé rohlíky, které připravil Krátura a na tváři měla známý, lehce dychtivý, výraz, který Harry vídal vždy před zkouškami.
"Róby," řekla si pro sebe a když si všimla jejich přítomnosti, nervózně zavrtěla hlavou a pokračovala v ukládání věcí do kabely.
"Mnoholičný lektvar…Neviditelný plášť…Děsivé dělobuchy…Měli byste si jich, pro všechny případy, pár vzít...Dávivé pastilky, Krvácivé karamely, Prodloužené uši..."
Rychle zhltli snídani a zvedali se k odchodu. Krátura se poklonil a slíbil jim, že, až se vrátí, bude tu pro ně mít nachystaný hovězí nákyp s ledvinkami.
"Buď požehnán!" řekl Ron láskyplně. "...a když pomyslíš, že jsem snil o tom, jak mu useknu hlavu a přitluču jí na zeď..."
Na cestě museli být velice opatrní. Spatřili skupinku Smrtijedů, kteří už měli z pozorování domu přes zamlžené náměstí napuchlé oči. Hermiona se s Ronem přemístila první a pak se vrátila pro Harryho.
Po obvyklém krátkém pobytu v temnotě a mírném přidušení shledal Harry, že se nachází v malé aleji, kde se měla odehrát první část plánu.
Byla opuštěná, vyjma několika velkých popelnic. První pracovníci ministerstva se většinou neobjevovali dřív, než v osm.
"Dobrá," řekla Hermiona a podívala se na hodinky.
"Měla by tu být asi za pět minut. Až ji omráčím..."
"Hermiono, my víme," řekl Ron příkře.
"A myslím, že bychom měli otevřít dveře před tím, než se sem dostane, ne?" vyjekla Hermiona.
"Málem jsem zapomněla! Ustupte..."
Namířila hůlkou směrem za ně, na zamčené a značně pokreslené protipožární dveře, které se s velikou ranou otevřely.
Tmavá chodba za nimi vedla, jak vypátrali, do opuštěného divadla.
Hermiona dveře zase zatlačila, aby vypadaly, že jsou stále zavřené.
"A teď," řekla a otočila se zpátky na Harryho s Ronem, "si zase nasadíme plášť a..."
"...budeme čekat," dokončil za ní Ron, přehazujíce plášť přes Hermioninu hlavu jako šátek přes ptačí klícku a zakoulel na Harryho očima.
Ani ne za minutu se ozvalo tiché lupnutí a drobná čarodějka z ministerstva s jemnými šedými vlasy se přemístila stopu od nich a mrkala v prudkém světle. Zpoza mraku právě povylezlo slunce. Stěží měla čas užít si neočekávaného tepla, a už ji Hermionino němé Omračovací kouzlo zasáhlo do hrudníku a ona se svalila na zem.
"Skvělá práce, Hermiono," řekl Ron a vynořil se zpoza koše u dveří do divadla, jak z něho Harry sundal neviditelný plášť.
Přenesli malou čarodějku do temné chodby. Hermiona jí vyškubla pár vlasů a přidala je do flakónku s bahnovitým Mnoholičným lektvarem, který vytáhla z tašky. Ron zatím prohledával čarodějčinu kabelku.
"Je to Mafalda Hopkinsová," řekl a četl malou kartičku která identifikovala jejich oběť jako spolupracovníka Kanceláře pro odstraňování následků nesprávně užitých kouzel.
"Bude lepší, když si to vezmeš ty, Hermiono. A tady jsou žetony."
Předal jí pár malých zlatých mincí, všechny s vyraženými písmeny M.O.M, které vytáhl z čarodějčiny peněženky.
Hermiona vypila Mnoholičný lektvar, který měl nyní příjemnou nafialovělou barvu a za pár vteřin vedle nich stála dvojnice Mafaldy Hopkinsové. Jakmile si nasadila Mafaldiny brýle, Harry zkontroloval čas.
"Máme trošku zpoždění, pan z Kouzelnické údržby tady bude každou chvíli."
Rychle zavřeli dveře, za kterými byla opravdová Malfalda; Harry a Ron si nasadili neviditelný plášť a Hermiona zůstala venku a čekala. Pár vteřin poté se ozvalo další třesknutí a malý, jako fretka vypadající, čaroděj se objevil přímo před nimi.
"Ó, ahoj, Mafaldo."
"Ahoj!" řekla Hermiona roztřeseným hlasem, "Jak se dnes máš?"
"Ne moc dobře," odpověděl malý čaroděj, který vypadal naprosto sklesle a vydal se dál po hlavní cestě.
Hermiona se k němu přidala a Harry s Ronem se plížili za nimi.
"To je mi líto," řekla Hermiona a výkladem jeho problémů se ho snažila pozdržet. Bylo nezbytné, aby nedošel až na ulici.
"Na, tady máš bonbon."
"Ehm? Och, ne, díky..."
"Trvám na tom!" řekla Hermiona agresivně a třepala mu pytlíkem pastilek před obličejem.
Čaroděj si s poněkud vyplašeným výrazem jednu vzal. Účinek byl okamžitý. Ve chvíli, kdy se pastilka dotkla jeho jazyku, začal čaroděj zvracet tak silně, že si ani nevšiml, že mu Hermiona vytrhla hrst vlasů z temene.
"Chudáčku!," vyhrkla, jak zvracel po aleji. "Možná by sis měl vzít den volna!"
"Ne - ne!" řekl přiškrceně, začal se dávit a snažil se pokračovat v cestě, přestože nebyl schopen jít rovně.
"Musím - dneska - musím jít..."
"Ale to je naprostá pitomost," řekla Hermiona vyděšeně.
"Nemůžeš jít v takovém stavu do práce. Myslím, že bys měl jít ke sv. Mungovi, ať tě prohlédnou."
Čaroděj padl na všechny čtyři, a snažil se pokračovat dál na hlavní cestu.
"Takhle přeci nemůžeš jít do práce!" křičela Hermiona.
Konečně to vypadalo, že si přiznal pravdu. Vydrápal se po Hermioně do stoje a zmizel,aniž by tu po něm zbylo cokoliv jiného, než taška, kterou mu Ron vyškubl z ruky a hromadu zvratků.
"Blee," řekla Hermiona a zvedla si sukni, aby si ji nenamočila v kaluži, kterou tu zanechal.
"Možná by udělalo míň nepořádku, kdybych ho taky omráčila?"
"Jo," řekl Ron a vymotal se z pláště, v rukou čarodějovu tašku, "ale stejně si myslím, že hromada lidí v bezvědomí by poutala mnohem víc pozornosti."
"Byl dost zapálený do práce, co? Dej nám ty vlasy a lektvar."
Během dvou minut stál před nimi Ron jako malý, fretce podobný, čaroděj a měl na sobě tmavomodrou róbu, která byla poskládána v tašce.
"Zvláštní, že ji neměl na sobě, když se tolik těšil do práce. Každopádně, já jsem Reg Cattermole, alespoň podle toho štítku na zádech."
"Teď tady počkej," řekla Hermiona Harrymu, který byl stále pod pláštěm, "a já se vrátím s nějakými vlasy."
Musel čekat deset minut, ale připadalo mu, že tu stojí v pozvracené aleji vedle dveří, za kterými se ukrývala pravá Mafalda, mnohem déle. Konečně se Ron s Hermionou objevili.
"Nevím, kdo je," řekla Hermiona a předala Harrymu několik kudrnatých černých vlasů, "ale šel domů s hrozným krvácením z nosu. Jo, a je dost vysoký, takže budeš potřebovat větší plášť."
Vytáhla několik plášťů, které pro ně Krátura vyžehlil a Harry se napil lektvaru. Jakmile bolestivá přeměna skončila, byl vysoký víc jak šest stop a při pohledu na svá svalnatá ramena, si řekl, že i silák. Taky měl bradku. Složil neviditelný plášť pod šaty i se svými brýlemi a přidal se k ostatním.
"Páni, to je strašidelný," řekl Ron, když se podíval na Harryho, který se nad ním tyčil jako věž.
"Vezmi si jeden z Mafaldiných žetonů," řekla Hermiona Harrymu, "a pojďme, už je skoro devět."
Vyšli spolu z aleje.
Harry, který nyní spal v Siriusově pokoji, ležel na posteli a svítil si na starou fotografii svého otce, Siriuse, Lupina a Pettigrewa, a opakoval si plán dalších deset minut.
Když zhasl hůlku, přemýšlel o Mnoholičném lektvaru, zvracejících pastilkách a tmavomodrých róbách; přemýšlel o výrobci hůlek Gregorovičovi a o tom, jak dlouho se ještě může před Voldemortem skrývat.
Úsvit vystřídal temnotu noci s nepatřičnou rychlostí.
"Vypadáš děsně!" byla Ronova první slova, když vstoupil do Harryho pokoje, aby ho vzbudil.
"Ne na dlouho," zívl Harry.
Hermionu našli dole v kuchyni. Dávala na stůl kávu a teplé rohlíky, které připravil Krátura a na tváři měla známý, lehce dychtivý, výraz, který Harry vídal vždy před zkouškami.
"Róby," řekla si pro sebe a když si všimla jejich přítomnosti, nervózně zavrtěla hlavou a pokračovala v ukládání věcí do kabely.
"Mnoholičný lektvar…Neviditelný plášť…Děsivé dělobuchy…Měli byste si jich, pro všechny případy, pár vzít...Dávivé pastilky, Krvácivé karamely, Prodloužené uši..."
Rychle zhltli snídani a zvedali se k odchodu. Krátura se poklonil a slíbil jim, že, až se vrátí, bude tu pro ně mít nachystaný hovězí nákyp s ledvinkami.
"Buď požehnán!" řekl Ron láskyplně. "...a když pomyslíš, že jsem snil o tom, jak mu useknu hlavu a přitluču jí na zeď..."
Na cestě museli být velice opatrní. Spatřili skupinku Smrtijedů, kteří už měli z pozorování domu přes zamlžené náměstí napuchlé oči. Hermiona se s Ronem přemístila první a pak se vrátila pro Harryho.
Po obvyklém krátkém pobytu v temnotě a mírném přidušení shledal Harry, že se nachází v malé aleji, kde se měla odehrát první část plánu.
Byla opuštěná, vyjma několika velkých popelnic. První pracovníci ministerstva se většinou neobjevovali dřív, než v osm.
"Dobrá," řekla Hermiona a podívala se na hodinky.
"Měla by tu být asi za pět minut. Až ji omráčím..."
"Hermiono, my víme," řekl Ron příkře.
"A myslím, že bychom měli otevřít dveře před tím, než se sem dostane, ne?" vyjekla Hermiona.
"Málem jsem zapomněla! Ustupte..."
Namířila hůlkou směrem za ně, na zamčené a značně pokreslené protipožární dveře, které se s velikou ranou otevřely.
Tmavá chodba za nimi vedla, jak vypátrali, do opuštěného divadla.
Hermiona dveře zase zatlačila, aby vypadaly, že jsou stále zavřené.
"A teď," řekla a otočila se zpátky na Harryho s Ronem, "si zase nasadíme plášť a..."
"...budeme čekat," dokončil za ní Ron, přehazujíce plášť přes Hermioninu hlavu jako šátek přes ptačí klícku a zakoulel na Harryho očima.
Ani ne za minutu se ozvalo tiché lupnutí a drobná čarodějka z ministerstva s jemnými šedými vlasy se přemístila stopu od nich a mrkala v prudkém světle. Zpoza mraku právě povylezlo slunce. Stěží měla čas užít si neočekávaného tepla, a už ji Hermionino němé Omračovací kouzlo zasáhlo do hrudníku a ona se svalila na zem.
"Skvělá práce, Hermiono," řekl Ron a vynořil se zpoza koše u dveří do divadla, jak z něho Harry sundal neviditelný plášť.
Přenesli malou čarodějku do temné chodby. Hermiona jí vyškubla pár vlasů a přidala je do flakónku s bahnovitým Mnoholičným lektvarem, který vytáhla z tašky. Ron zatím prohledával čarodějčinu kabelku.
"Je to Mafalda Hopkinsová," řekl a četl malou kartičku která identifikovala jejich oběť jako spolupracovníka Kanceláře pro odstraňování následků nesprávně užitých kouzel.
"Bude lepší, když si to vezmeš ty, Hermiono. A tady jsou žetony."
Předal jí pár malých zlatých mincí, všechny s vyraženými písmeny M.O.M, které vytáhl z čarodějčiny peněženky.
Hermiona vypila Mnoholičný lektvar, který měl nyní příjemnou nafialovělou barvu a za pár vteřin vedle nich stála dvojnice Mafaldy Hopkinsové. Jakmile si nasadila Mafaldiny brýle, Harry zkontroloval čas.
"Máme trošku zpoždění, pan z Kouzelnické údržby tady bude každou chvíli."
Rychle zavřeli dveře, za kterými byla opravdová Malfalda; Harry a Ron si nasadili neviditelný plášť a Hermiona zůstala venku a čekala. Pár vteřin poté se ozvalo další třesknutí a malý, jako fretka vypadající, čaroděj se objevil přímo před nimi.
"Ó, ahoj, Mafaldo."
"Ahoj!" řekla Hermiona roztřeseným hlasem, "Jak se dnes máš?"
"Ne moc dobře," odpověděl malý čaroděj, který vypadal naprosto sklesle a vydal se dál po hlavní cestě.
Hermiona se k němu přidala a Harry s Ronem se plížili za nimi.
"To je mi líto," řekla Hermiona a výkladem jeho problémů se ho snažila pozdržet. Bylo nezbytné, aby nedošel až na ulici.
"Na, tady máš bonbon."
"Ehm? Och, ne, díky..."
"Trvám na tom!" řekla Hermiona agresivně a třepala mu pytlíkem pastilek před obličejem.
Čaroděj si s poněkud vyplašeným výrazem jednu vzal. Účinek byl okamžitý. Ve chvíli, kdy se pastilka dotkla jeho jazyku, začal čaroděj zvracet tak silně, že si ani nevšiml, že mu Hermiona vytrhla hrst vlasů z temene.
"Chudáčku!," vyhrkla, jak zvracel po aleji. "Možná by sis měl vzít den volna!"
"Ne - ne!" řekl přiškrceně, začal se dávit a snažil se pokračovat v cestě, přestože nebyl schopen jít rovně.
"Musím - dneska - musím jít..."
"Ale to je naprostá pitomost," řekla Hermiona vyděšeně.
"Nemůžeš jít v takovém stavu do práce. Myslím, že bys měl jít ke sv. Mungovi, ať tě prohlédnou."
Čaroděj padl na všechny čtyři, a snažil se pokračovat dál na hlavní cestu.
"Takhle přeci nemůžeš jít do práce!" křičela Hermiona.
Konečně to vypadalo, že si přiznal pravdu. Vydrápal se po Hermioně do stoje a zmizel,aniž by tu po něm zbylo cokoliv jiného, než taška, kterou mu Ron vyškubl z ruky a hromadu zvratků.
"Blee," řekla Hermiona a zvedla si sukni, aby si ji nenamočila v kaluži, kterou tu zanechal.
"Možná by udělalo míň nepořádku, kdybych ho taky omráčila?"
"Jo," řekl Ron a vymotal se z pláště, v rukou čarodějovu tašku, "ale stejně si myslím, že hromada lidí v bezvědomí by poutala mnohem víc pozornosti."
"Byl dost zapálený do práce, co? Dej nám ty vlasy a lektvar."
Během dvou minut stál před nimi Ron jako malý, fretce podobný, čaroděj a měl na sobě tmavomodrou róbu, která byla poskládána v tašce.
"Zvláštní, že ji neměl na sobě, když se tolik těšil do práce. Každopádně, já jsem Reg Cattermole, alespoň podle toho štítku na zádech."
"Teď tady počkej," řekla Hermiona Harrymu, který byl stále pod pláštěm, "a já se vrátím s nějakými vlasy."
Musel čekat deset minut, ale připadalo mu, že tu stojí v pozvracené aleji vedle dveří, za kterými se ukrývala pravá Mafalda, mnohem déle. Konečně se Ron s Hermionou objevili.
"Nevím, kdo je," řekla Hermiona a předala Harrymu několik kudrnatých černých vlasů, "ale šel domů s hrozným krvácením z nosu. Jo, a je dost vysoký, takže budeš potřebovat větší plášť."
Vytáhla několik plášťů, které pro ně Krátura vyžehlil a Harry se napil lektvaru. Jakmile bolestivá přeměna skončila, byl vysoký víc jak šest stop a při pohledu na svá svalnatá ramena, si řekl, že i silák. Taky měl bradku. Složil neviditelný plášť pod šaty i se svými brýlemi a přidal se k ostatním.
"Páni, to je strašidelný," řekl Ron, když se podíval na Harryho, který se nad ním tyčil jako věž.
"Vezmi si jeden z Mafaldiných žetonů," řekla Hermiona Harrymu, "a pojďme, už je skoro devět."
Vyšli spolu z aleje.