Kousla se do rtu a v očích se jí objevily slzy.
"Harry ..."
"Kde je moje hůlka?"
Natáhla se pod postel a vytáhla ji před něj.
Hůlka byla téměř na dva kusy, u sebe ji drželo jen Fénixovo pírko. Dřevo bylo úplně roztříštěné. Harry ji vzal do ruky, jako by to byl živý tvor, který utrpěl vážné zranění. Nemohl pořádně přemýšlet: Vše se rozmazalo v panice a strachu. Obrátil se s žádostí na Hermionu.
"Oprav ji, prosím."
"Harry, nemyslím si, že když je takto zlomená --"
"Prosím, Hermiono, zkus to!"
"R-Reparo."
Hůlka se spojila dohromady. Harry ji zvedl.
"Lumos!"
Hůlka slabě zaprskala. Vyšel ven a namířil na Hermionu.
"Expelliarmus!"
Hermionina hůlka sebou trošičku trhla, ale nevyletěla jí z ruky.
Tento pokus o kouzlení byl na Harryho hůlku příliš moc a opět se rozpadla na dvě části. Zděšeně na ni hleděl a nemohl vstřebat to, co právě teď viděl...hůlka toho před tím tolik přežila...
"Harry."
Hermiona zašeptala tak tiše, že ji sotva slyšel.
"Je mi to tak líto. Myslím, že jsem to způsobila já. Když jsme utíkali, had šel za námi, tak jsem seslala Výbušnou kletbu a ta se odrážela po všem a nějak musela - musela zasáhnout --"
"Byla to nehoda", řekl mechanicky Harry.
Cítil se prázdně, šokovaně.
"Najdeme - najdeme způsob, jak ji opravit."
"Harry, nemyslím si, že se nám to podaří", řekla Hermiona a slzy jí stékaly po tváři. "Vzpomínáš … vzpomínáš si na Rona? Jak si, když jste nabourali autem, zlomil hůlku? Nikdy už nebyla tou samou, musel si sehnat novou."
Harry přemýšlel o Ollivanderovi, uneseném a hlídaném Voldemortem a o mrtvém Gregorovitchovi. Jak si měl sehnat hůlku?
"No", řekl neupřímným, fakta konstatujícím hlasem "no, budu si teď muset půjčit tvoji. Když budu na hlídce."
S tváří, smočenou slzami, mu podala svoji hůlku a zanechal ji sedět na posteli a netoužil po ničem jiném, než aby se od ní dostal co nejdál.
"Harry ..."
"Kde je moje hůlka?"
Natáhla se pod postel a vytáhla ji před něj.
Hůlka byla téměř na dva kusy, u sebe ji drželo jen Fénixovo pírko. Dřevo bylo úplně roztříštěné. Harry ji vzal do ruky, jako by to byl živý tvor, který utrpěl vážné zranění. Nemohl pořádně přemýšlet: Vše se rozmazalo v panice a strachu. Obrátil se s žádostí na Hermionu.
"Oprav ji, prosím."
"Harry, nemyslím si, že když je takto zlomená --"
"Prosím, Hermiono, zkus to!"
"R-Reparo."
Hůlka se spojila dohromady. Harry ji zvedl.
"Lumos!"
Hůlka slabě zaprskala. Vyšel ven a namířil na Hermionu.
"Expelliarmus!"
Hermionina hůlka sebou trošičku trhla, ale nevyletěla jí z ruky.
Tento pokus o kouzlení byl na Harryho hůlku příliš moc a opět se rozpadla na dvě části. Zděšeně na ni hleděl a nemohl vstřebat to, co právě teď viděl...hůlka toho před tím tolik přežila...
"Harry."
Hermiona zašeptala tak tiše, že ji sotva slyšel.
"Je mi to tak líto. Myslím, že jsem to způsobila já. Když jsme utíkali, had šel za námi, tak jsem seslala Výbušnou kletbu a ta se odrážela po všem a nějak musela - musela zasáhnout --"
"Byla to nehoda", řekl mechanicky Harry.
Cítil se prázdně, šokovaně.
"Najdeme - najdeme způsob, jak ji opravit."
"Harry, nemyslím si, že se nám to podaří", řekla Hermiona a slzy jí stékaly po tváři. "Vzpomínáš … vzpomínáš si na Rona? Jak si, když jste nabourali autem, zlomil hůlku? Nikdy už nebyla tou samou, musel si sehnat novou."
Harry přemýšlel o Ollivanderovi, uneseném a hlídaném Voldemortem a o mrtvém Gregorovitchovi. Jak si měl sehnat hůlku?
"No", řekl neupřímným, fakta konstatujícím hlasem "no, budu si teď muset půjčit tvoji. Když budu na hlídce."
S tváří, smočenou slzami, mu podala svoji hůlku a zanechal ji sedět na posteli a netoužil po ničem jiném, než aby se od ní dostal co nejdál.