22. RELIKVIE SMRTI
Harry upadl na trávu, těžce si oddychnul a okamžitě se vydrápal zpátky nahoru. Vypadalo to, že přistáli do prachu na okraji pole. Hermiona již obíhala v kruhu okolo nich a mávala svou hůlkou.
"ProtegoTotalum … Salvio Hexia …"
"Ten proradný, starý příživník," funěl Ron, objevil se z pod neviditelného pláště a hodil ho Harrymu. "Hermiono, ty jsi genius, úplný genius. Nemůžu uvěřit, že jsme se z toho dostali."
"Cave Inimicum…Neříkala jsem, že to byl jednorožcův roh, neříkala jsem mu to? A teď je jeho dům rozpadlý!"
"Posloužil mu dobře," řekl Ron a prohlížel si své roztrhané džíny a zářezy na nohou,
"Co si myslíš, že mu udělají?"
"Doufám, že ho nezabili!" naříkala Hermiona, "Proto jsem chtěla, aby Smrtijedi zahlédli Harryho ještě než zmizel. Poznali tak, že jim Xenophilius nelhal!"
"A proč jsi mě přesto schovávala?" zeptal se Ron.
"Ty máš být v posteli s kropenatkou, Rone! Unesli Lenku, protože její otec podporoval Harryho! Co by se stalo tvé rodině, kdyby věděli, že jsi s ním?"
"Ale co tvoje máma a táta?"
"Jsou v Austrálii," řekla Hermiona, "Měli by být v pořádku. Nic neví."
"Jsi génius," opakoval Ron s úctou.
"Jo, to jsi, Hermiono," horlivě souhlasil Harry. "Nevím, co bychom bez tebe dělali."
Zazářila, ale najednou zvážnila.
"ProtegoTotalum … Salvio Hexia …"
"Ten proradný, starý příživník," funěl Ron, objevil se z pod neviditelného pláště a hodil ho Harrymu. "Hermiono, ty jsi genius, úplný genius. Nemůžu uvěřit, že jsme se z toho dostali."
"Cave Inimicum…Neříkala jsem, že to byl jednorožcův roh, neříkala jsem mu to? A teď je jeho dům rozpadlý!"
"Posloužil mu dobře," řekl Ron a prohlížel si své roztrhané džíny a zářezy na nohou,
"Co si myslíš, že mu udělají?"
"Doufám, že ho nezabili!" naříkala Hermiona, "Proto jsem chtěla, aby Smrtijedi zahlédli Harryho ještě než zmizel. Poznali tak, že jim Xenophilius nelhal!"
"A proč jsi mě přesto schovávala?" zeptal se Ron.
"Ty máš být v posteli s kropenatkou, Rone! Unesli Lenku, protože její otec podporoval Harryho! Co by se stalo tvé rodině, kdyby věděli, že jsi s ním?"
"Ale co tvoje máma a táta?"
"Jsou v Austrálii," řekla Hermiona, "Měli by být v pořádku. Nic neví."
"Jsi génius," opakoval Ron s úctou.
"Jo, to jsi, Hermiono," horlivě souhlasil Harry. "Nevím, co bychom bez tebe dělali."
Zazářila, ale najednou zvážnila.
"A co Lenka?"
"No, jestli říkali pravdu, tak je pořád na živu ---," začal Ron.
"Neříkej to, neříkej to!" zakňučela Hermiona. "Musí být na živu, musí!"
"Tak to předpokládám, že bude v Azkabanu," řekl Ron. "Jestliže přežije toto místo....mnozí ne…"
"Přežije," řekl Harry. Nesnesl pomyšlení na jinou možnost.
"Lenka je silná, silnější, než by sis myslel. Nejspíš učí své spoluvězně o stachopudech a škrknách."
"Doufám, že máš pravdu," řekla Hermiona. Rukou si zakryla oči. "Je mi tak líto Xenophilia, kdyby ---"
"---kdyby se nás právě nepokusil prodat Smrtijedům," dokončil Ron.
Postavili si stan, vlezli dovnitř a Ron jim uvařil čaj. Po tom, jak těsně vyvázli, se jim toto studené a zatuchlé místo zdálo jako domov: bezpečné, známé a přátelské.
"Proč jsme sem chodili?" povzdechla si Hermiona po několikaminutovém tichu.
"Měl jsi pravdu, Harry, byl to Godrikův Důl úplně od začátku, naprosté plýtvání časem!
Relikvie Smrti…taková blbost…ačkoliv vlastně," vypadalo, že ji něco náhle napadlo, "mohl si to vymyslet, ne? Nejspíš sám vůbec nevěří na Relikvie Smrti a chtěl nás jenom zdržet, než přijdou Smrtijedi!"
"To si nemyslím," řekl Ron. "Je zatraceně těžké vymýšlet si něco, když jsi ve stresu, těžší než si myslíš. Zjistil jsem to, když mě bandita chytil. Bylo mnohem jednodušší předstírat, že jsem Stan, protože jsem o něm něco málo věděl, než kdybych si vymýšlel celou novou osobu. Starý Láskorád byl pod silným tlakem, když se snažil zajistit, abychom se nehnuly z místa. Počítám s tím, že nám řekl pravdu a nebo to, o čem si myslel, že pravda je, abychom s ním pokračovali v rozhovoru."
"No, domnívám se, že na tom nezáleží," povzdechla si Hermiona. "I kdyby byl upřímný, nikdy za celý svůj život jsem neslyšela takový nesmysl."
"Počkej přece," řekl Ron. "Tajemná komnata měla být taky jen pověst, že?"
"Ale Relikvie Smrti nemohou existovat, Rone!"
"To ty pořád říkáš, ale jedna z nich může," řekl Ron. "Harryho neviditelný plášť ---"
"Příběh tří bratrů je jenom pohádka," řekla Hermiona rozhodně. "Pohádka o tom, jak se lidé bojí smrti. Jestli zůstat naživu je tak snadné, jako se skrýt pod neviditelný plášť, tak už máme vše, co potřebujeme!"
"Nevím. Mohlo by to být něco s neporazitelnou hůlkou," řekl Harry a otáčel trnkovou hůlkou, kterou tak neměl rád, ve svých prstech.
"Žádná taková věc není, Harry!"
"Říkala jsi, že je spousta hůlek --- Smrtící hůlka nebo jak tomu říkají---"
"Dobře, i když si chceš dělat srandu, že prastará hůlka je skutečná, tak co ten
životodárný kámen?" naznačila prsty uvozovky kolem tohoto názvu a tón jejího hlasu byl sarkastický . "Žádná kouzla nemohou vzkřísit mrtvé, tak je to!"
"Když se má hůlka spojila s tou Ty-Víš-Koho, objevili se máma a táta…a Cedric…"
"Ale oni nevstali skutečně z mrtvých, že?" řekla Hermiona. "Tyhle ---vybledlé napodobeniny nejsou to samé, jako když někoho doopravdy oživíš."
"Ale ta dívka z příběhu se ve skutečnosti nevrátila, ne? Příběh říká, že jakmile je někdo mrtvý, patří k mrtvým. Ale ten druhý bratr ji stále viděl a mluvil s ní, že? Dokonce s ní nějaký čas žil…"
V Hermionině výrazu uviděl znepokojení a ještě něco hůře rozpoznatelného.
Jak se podívala na Rona, Harry si uvědomil, že to byl strach: vyděsil ji svým povídáním o životě s mrtvými.
"Takže o tom chlápkovi Paverellovi, který je pohřben v Godrikově Dole," řekl spěšně, snažil se, aby to znělo normálně pevně, "o něm nic nevíš, ne?"
"Ne," odpověděla, změna tématu ji pomohla. "Po tom, co jsem viděla tu značku na jeho hrobě, jsem si vyhledala, jestli byl slavnýj nebo udělal něco důležitého, jistě bude v jedné z našich knih. Jediné místo, kde se mi podařilo nalézt jméno 'Peverell', je Přirozená ušlechtilost: Kouzelnický rodokmen. Půjčila jsem si ji od Krátury,"
vysvětlila, když Ron povytáhl obočí. "Je to seznam čistokrevných rodin, které vymřely po mužské linii. Zřejmě byli Paverellovi jedni z těch, kteří zmizeli nejdříve."
"Vymřeli v mužské linii?" opakoval Ron.
"To znamená, že jejich jméno zaniklo," řekla Hermiona, "již před stoletími v případě Peverellových. Pořád mohli mít potomky, ale ti by se jmenovali nějak jinak."
A najednou, při zvuku toho jména "Peverell", Harrymu v paměti vysvitlo: špinavý starý muž, který se oháněl před obličejem ministerského úředníka ošklivým prstenem a hlasitě křičel,
"Rolvoj Gaunt!"
"Prosím?" řekli Ron a Hermiona najednou.
"Rolvoj Gaunt! Dědeček Ty-Víš-Koho! V myslánce! S Brumbálem! Rolvoj Gaunt říkal, že pocházel od Peverellových!"
Ron a Hermiona vypadali ohromeně.
"Ten prsten, ten prsten, který se stal viteálem, Rolvoj Gaunt řekl, že je na něm erb
Peverellových! Viděl jsem, jak s ním mává před obličejem chlápka z ministerstva, skoro mu ho strčil do nosu!"
"Erb Paverellových?" řekla ostře Hermiona. "Viděl jsi, jak to vypadá?"
"Moc ne," řekl Harry a snažil se vzpomenout si. "Nebylo na tom nic fantastického, co bych mohl vidět; možná pár škrábanců. Zblízka jsem ho doopravdy viděl jenom potom, co byl rozbit."
Harry viděl, že mu Hermiona porozuměla, když najednou rozšířila oči. Ron užasle hleděl z jednoho na druhého.
"Hrome…Domníváš se, že to zase byl ten znak? Znak relikvií?"
"Proč ne," řekl Harry vzrušeně, "Rolvoj Gaunt byl ignorantský měšťák, který žil jako prase a jediné, o co se staral, byl jeho původ. Jestli byl ten prsten předáván po století, nemusel vědět, co to ve skutečnosti je. V tom domě nebyly žádné knihy a věřte mi, že on nebyl ten typ, co čte příběhy pro děti. Zamiloval si pomyšlení, že ty škrábance na kameni jsou erbem, jak tím byl zaujatý, protože mít čistou krev tě udělá prakticky královským."
"Ano…to je všechno velice zajímavé," řekla opatrně Hermiona, "ale Harry, jestli si myslíš, co já si myslím, že si myslíš ---"
"No, proč ne? Proč ne? řekl Harry," opouštěje opatrnost. "Byl to kámen, ne?" Podíval se na Rona a hledal u něj podporu. "Co když to byl životodárný kámen?"
Ron otevřel pusu.