close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Harry Potter - 25.kapitola 3/1

27. listopadu 2007 v 19:51 | Jassy |  ***Harry Potter - Reliklvie smrti - překlad***
Billova a Fleuřina chatrč stála osamělá na útesu, hledíc do moře, její stěny byly pokryty nabílenými škeblemi. Bylo to liduprázdné a krásné místo. Kamkoliv do malé chatky, nebo její zahrady, Harry vstoupil, mohl slyšet neustálé šumění moře, znělo to jako dech nějaké obrovské spící obludy. Hodně času z následujících dnů strávil úniky z přeplněné chatrče, k okraji útesu pozorujíc oblohu a rozlehlé prázdné moře, na obličeji cítil slaný vánek.

Hrůznost z rozhodnutí nepronásledovat Voldemorta v závodu o hůlku Harryho stále děsila. Nemohl si vzpomenout, že se byl kdy předtím rozhodl nejednat. Byl plný pochybností, které ještě Ron umocňoval.

"Co když po nás Brumbál chtěl, abychom zjistili, co ten symbol v knížce znamená, abychom včas dostali hůlku?" "Co když to, že jsi zjistil, co ten symbol znamená, tě dělá "připraveným" získat relikvie?" "Harry, jestli je to opravdu starší hůlka, jak sakra máme zničit Ty-Víš-Koho?"


Harry na to neměl žádné odpovědi: Byly chvíle, kdy pochyboval, že nezkusit zabránit Voldemortovi dostat se do hrobky nebyla naprostá šílenost. Nebyl si ani schopen vysvětlit uspokojující pocit, když se proti tomu rozhodl: Pokaždé, když si zopakoval důvody, které ho k tomu vedly, zdály se mu slabší a bezvýznamnější.

Divné bylo, že Hermionina podpora ho mátla stejně jako Ronovy pochybnosti. Hermiona, nyní, přinucená uvěřit, že Starší hůlka opravdu existuje, začala říkat, že je to zlý předmět a že způsob, kterým Voldemort tu hůlku získal, je odpudivý.

"Ty bys to nikdy nemohl udělat, Harry," stále opakovala. "Nemohl bys otevřít Brumbálův hrob."

Ale myšlenka na Brumbálovo mrtvé tělo Harryho znepokojovala daleko méně než možnost, že neporozuměl záměrům živého Brumbála. Cítil, že stále tápe v temnotě, zvolil si cestu, ale stále se ohlížel zpět, přemýšlejíc, jestli nepřehlédl nějaké značky, zda si neměl vybrat druhou cestu.
Čas od času, se přes něj opět přehnala zlost na Brumbála, silně jako vlny narážející do sebe dole pod chatrčí, zlost, že mu Brumbál před tím, než zemřel, vše neobjasnil.

"A - je - mrtvý?" zeptal se Ron tři dny potom, co dorazili do chatrče.

Harry strnule hleděl na zeď oddělující chatrč od zahrady, když ho Ron a Hermiona našli; přál si aby se tak nestalo, ne s touto otázkou.

"Ano, JE, Rone, prosím, nezačínej znova!"

"Podívej se na fakta Hermiono," namítl Ron, mluvíc přes Harryho, který pokračoval se zíráním na horizont.

"Laň. Meč. Oko, které Harry viděl v zrcadle…"



"Harry přiznal, že si to oko možná jen představoval! Ne snad, Harry?"

"Jo mohl," odpověděl Harry bez toho, aby se na ni podíval.

"Ale nejsi si jistý, že ne?" vypálil Ron.

"Ne nejsem," nepřítomně odpověděl Harry.

"Tam, vidíš!" řekl Ron rychle, předtím než Hermiona mohla něco namítnout. "Jestli to nebyl Brumbál, tak mi Hermiono vysvětli, jak Dobby věděl, že jsme v té cele?"

"Nevim - a můžeš mi Ty vysvětlit, jak ho Brumbál poslal, když leží v hrobce v Bradavicích?"

"Netuším, mohl to být jeho duch!"

"Brumbál by se jako duch nevrátil," řekl Harry. Ted' už bylo jen málo věcí, kterých si byl Harry u Brumbála jistý, ale toto byla jedna z nich. "Nemohl by dál pokračovat."

"Co myslíš tím, 'pokračovat'?" zeptal se Ron, ale ještě předtím, než mu Harry stačil cokoli odpovědět, ozvalo se za nimi,

"Arry?"

Fleur vyšla z chatrče, její dlouhé stříbrné vlasy poletovaly ve vánku.

"Arry, Grip'ook by chtěl ss tebou mluvit. Je v nejmenššší lošnici, on šíká, še nechce být rušen."

Její nechuť k tomu, být skřetova pošťačka, byla jasná; jak se vracela zpět do domu, vypadala podrážděně.

Griphook na ně čekal, jak Fleur řekla, v nejmenší ze tří ložnic, které v chatrči byly. V té, ve které Lenka a Hermiona v noci spaly.
Zatáhl červené závěsy proti zamračené obloze, což dalo místnosti ohnivý nádech, to bylo kontrastní se zbytkem vzdušné a prosvětlené chatky.

"Již jsem se rozhodl, Harry Pottere," začal skřet, který seděl na nízké židli bubnujíc si na ruce dlouhými prsty. "I když to skřeti u Gringottových budou považovat za obrovskou krvezradu, rozhodl jsem se Vám pomoci -"

"To je skvělé!" řekl Harry. "Griphooku, děkuji vám, jsme opravdu-"

"-a za to," řekl skřet odhodlaně, "budu chtít odměnu."

Harry zaváhal.
"Kolik chcete? Mám zlato."

"Ne zlato," odpověděl Griphook. "Zlata mám dost."

Jeho černé oči zajiskřily; nebylo v nich žádné bělmo.
"Chci meč. Meč Gordika Nebelvíra."

Harry poklesl.
"Ten vám nemůžu dát," odpověděl. "Omlouvám se."

"Potom," řekl skřet lehce, "máme problém."

"Můžeme vám dát něco jiného," řekl Ron horlivě. "Vsadím se, že Lestrangeovi mají v trezoru spousty věcí, jakmile se tam dostanete, můžete si něco vzít."

Ale to neměl říkat. Griphook zlostně vyprskl.
"Já nejsem zloděj chlapče! Nesnažím se získat poklady, na které nemám žádné právo!" "Ten meč je náš -"

"není," odporoval Harry
"Jsme z Nebelvíru a ten meč byl Godrika Nebelvíra -"

"A předtím, než byl Nebelvírův, čí byl?" dožadoval se odpovědi skřet. "Ničí," řekl Ron. "Byl vyroben pro něj ne?"

"Ne!" vykřikl Goblin naježený vzteky a ukazoval dlouhým prstem na Rona. "Zase ta kouzelnická arogance! Ten meč patřil Ragnuku I. a Godric Nebelvír mu ho vzal! Je to starý artefakt, mistrovská práce skřetů! A skřetům také patří. Ten meč je cenou za mé služby. Berte, nebo nechte být!"

Skřet na ně vrhnul pronikavý pohled. Harry se obrátil na ostatní a řekl:
"Musíme si to promyslet, Griphooku. Můžeš nás na chvíli omluvit?"

Skřet přikývl a tvářil se nevrle.

Dole, v prázdném obýváku, odešel Harry ke krbu a obočí měl nakrčené do hluboké vrásky, jak přemýšlel, co dělat. Za ním řekl Ron: "Jenom se nám směje. Nemůžeme mu ten meč nechat."

"Je to pravda?" zeptal se Harry Hermiony. "Vážně Nebelvír ten meč ukradl?"

"Nevím," řekla beznadějně. "Kouzelnická historie často přeskakuje to, co udělali kouzelníci ostatním rasám, ale nikde jsem neviděla žádný záznam o tom, že by Nebelvír meč ukradl."

"Bude to jedna z těch skřetích historek o tom," řekl Ron, "jak se je kouzelníci stále snaží ovládnout. Myslím, že bychom měli být rádi, že po nás nechce jednu z našich hůlek."

"Skřeti mají spoustu důvodů k tomu, aby neměli rádi čaroděje, Rone." řekla Hermiona. "V minulosti byli brutálně vražděni."

"Takže skřeti jsou nakonec takoví malí roztomilí zajíčci, ne?" řekl Ron. "Zabili spoustu z nás. A taky jsou špinaví."

"Ale hádání s Griphookem o tom, která rasa je víc zotročená a která zlá, asi nepomůže k tomu, aby k nám byl milejší, ne?"

Chvíli bylo ticho a všichni se snažili vymyslet, jak se dostat z této zapeklité situace. Harry vyhlédnul z okna k hrobu Dobbyho. Lenka u pomníku aranžovala do sklenice od marmelády mořskou levanduli.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama