"Dobře," řekl Ron a Harry se otočil zpátky k němu, "co tohle? Řekneme Griphookovi, že potřebujeme meč, dokud se nedostaneme dovnitř trezoru a potom si ho může vzít. Uvnitř je falešný, ne? Vyměníme je a dáme mu ten nepravý."
"Rone, on pozná rozdíl mnohem lépe, než my!" řekla Hermiona. "On byl jediný, kdo poznal, že došlo k záměně!"
"Jo, ale my můžeme zmizet dřív, než pozná..." Ztichnul pod tíhou pohledu, kterým ho zahrnula Hermiona.
"Tohle," řekla tiše, "je ohavné. Požádat ho o pomoc a pak ho podrazit? A ty se divíš, že skřeti nemají rádi čaroděje, Rone?"
Ronovi zčervenaly uši.
"Dobře, dobře! Byla to jediná věc, která mě napadla! Jaké je tvoje řešení?"
"Rone, on pozná rozdíl mnohem lépe, než my!" řekla Hermiona. "On byl jediný, kdo poznal, že došlo k záměně!"
"Jo, ale my můžeme zmizet dřív, než pozná..." Ztichnul pod tíhou pohledu, kterým ho zahrnula Hermiona.
"Tohle," řekla tiše, "je ohavné. Požádat ho o pomoc a pak ho podrazit? A ty se divíš, že skřeti nemají rádi čaroděje, Rone?"
Ronovi zčervenaly uši.
"Dobře, dobře! Byla to jediná věc, která mě napadla! Jaké je tvoje řešení?"
"Musíme mu nabídnout něco jiného, něco, co bude mít stejnou hodnotu."
"Skvělý, půjdu nahoru, vezmu jeden z prastarých, skřety vyrobených, mečů a můžeš mu ho dát."
Znovu se rozhostilo ticho. Harry si byl jistý, že skřet nepřijme nic jiného, než meč, i kdyby mu nabídli něco stejně cenného. Zároveň však byl meč jejich jedinou zbraní proti viteálům.
Na chvíli zavřel oči a naslouchal příboji. Myšlenka, že Nebelvír meč ukradl, byla pro něj nepříjemná. Vždycky byl hrdý na to, že patří do Nebelvíru. Nebelvír byl ochránce kouzelníků z mudlovských rodin, čaroděj, který se střetl se Zmijozelem, který miloval čistou krev..."
"Možná, že Griphook lže," řekl Harry a znovu otevřel oči. "Možná Nebelvír meč nevzal. Jak víme, že skřetí verze výkladu dějin je ta správná?"
"A byl by v tom nějaký rozdíl?" řekla Hermiona.
"Změní to pocity, které z toho mám," řekl Harry.
Zhluboka se nadechl.
"Tak mu řekneme, že si může vzít meč poté, co nám pomůže dostat se do trezoru...ale budeme velmi opatrní, abychom mu neřekli, kdy přesně to bude."
Na Ronově tváři se postupně rozhostil široký úšklebek. Hermiona však vypadala rozladěně.
"Harry, nemůžeme přeci..."
"Vezme si ho," pokračoval Harry, "Až ho použijeme na zničení všech ostatních viteálů. Ujistím se, že ho potom dostane. Dám mu své slovo."
"Ale to může trvat roky," řekla Hermiona.
"Já vím, ale on to vědět nemusí. Nebudu mu lhát,...opravdu."
Harry se jí podíval do očí, ve kterých se míchaly odpor a stud. Vzpomněl si na slova vyražená nad bránou do Nurmengardu (věznení, které vytvořil Grindelwald pro své nepřátele - pozn. autora): PRO VÍCE A VÍCE DOBRA. Odtlačil takové myšlenky pryč. Jakou jinou volbu měli?
"Mně se to nelíbí," řekla Hermiona.
"Ani mně ne," odpověděl jí Harry.
"Já si myslím, že je to geniální," řekl Ron a postavil se. "Jdeme a řekneme mu to."
Zpátky v nejmenší ložnici učinil Harry nabídku. Pečlivě vyslovoval tak, aby neurčil žádný přesný čas pro předání meče. Zatímco mluvil, Hermiona se dívala do podlahy. Harryho to roztrpčilo, protože by to mohlo prozradit jejich plán, ale Griphook neměl oči pro nikoho jiného, než pro něj.
"Mám vaše slovo, Harry Pottere, že mi dáte Nebelvírův meč, pokud vám pomůžu?"
"Ano," řekl Harry.
"Potom platí," řekl skřet a podával mu ruku. Harry jí přijal a potřásl s ní. Harry přemýšlel, jestli jeho černé oči neprohlédly jeho vlastní a nemá nějaké zlé tušení. Potom ho Griphook pustil, spojil svoje ruce dohromady a řekl: "Tak, začneme!"
Bylo to stejné, jako plánovat vniknutí na Ministerstvo kouzel. Rozhodli se využít nejmenší ložnici, která byla, kvůli Griphookově přání, neustále zahalená v pološeru.
"Byl jsem v trezoru Lestrangeových jen jednou," řekl jim Griphook, "Při té příležitosti jsem byl požádán, abych uvnitř umístil falešný meč. Je to jedna z nejpůvodnějších komnat. Nejstarší kouzelnické rodiny schraňují své poklady v těch nejhlubších patrech, kde jsou největší a nejlépe chráněné trezory..."
Zůstávali v maličké místnosti zavření celé hodiny. Dny se pomalu změnily v týdny. Problém za problémem přicházely a musely být vyřešeny, jeden z nich třeba to, že jejich zásoby mnoholičného lektvaru byly skoro vyčerpány.
"Zbývá dost už jen pro jednoho z nás," řekla Hermiona, naklápějíc malinkou lahvičku blátivého nápoje proti světlu.
"To bude stačit," řekl Harry, který procházel Griphookovy ručně kreslené plány nejnižších podlaží.
Ostatní obyvatelé Škeblové chatrče si mohli všimnout, že se Harry, Ron a Hermiona objevovali jen na jídlo. Nikdo se jich na nic neptal, ale Harry cítil, jak se na ně tři u stolu často upírají Billovy tázavé a ustarané pohledy.
Čím déle byli pohromadě, tím víc si Harry uvědomoval, jak jsou mu skřeti nepříjemní. Griphook byl neočekávaně krvežíznivý, měl potěšení z představy bolesti, kterou trpí nižší stvoření, a možnost, že během dobývání se do sejfu Lastrangerových budou zraněni další čaroději, mu působila potěšení. Harry se domníval, že jeho nechuť s ním sdílí i Ron a Hermiona, ale nikdy o tom nemluvili. Griphooka potřebovali.
Skřet se k společnému stolování připojil jen s nevolí. I když už měl nohy v pořádku, chtěl, aby mu jídlo nosili do pokoje na podnose, stejně jako si to přál stále ještě slabý Ollivander. Nakonec Bill (po vzrušeném Fleuřině výstupu) za nimi zašel a prohlásil, že už je toto uspořádání dál neúnosné. Od té doby sedával Griphook s ostatními u přeplněného stolu, ale omítal jejich jídlo a vyžadoval kusy syrového masa, kořínky a různé houby.
Harry se za to cítil zodpovědný, konec konců to on trval na tom, že skřet s nimi zůstane, aby ho mohl vyzpovídat. Jeho vinou bylo, že se celá Weasleyovic rodina musela ukrývat a že Bill, Fred, George i pan Weasley nemohli dál chodit do práce.
"Je mi to líto," řekl jednoho bouřlivého dubnového večera Fleur, zatímco jí pomáhal vařit večeři. "Nikdy jsem nechtěl, abyste se taky do toho všeho zamotali."
Zrovna řídila sadu nožů, které porcovaly maso pro Griphooka a Billa, který po kousnutí Šedohřbetem dával přednost syrovému. Zatímco se nože před ní jen míhaly, napjatý výraz její tváře trochu změkl.
"Arry, zachránil jsi život mojí malé sestšičky, na to nežapomínám."
To nebyla tak úplně pravda, ale Harry se raději rozhodl, že jí nebude připomínat, že Gabriela nebyla ve skutečném nebezpečí.
"Nicméně," pokračovala Fleur míříc hůlkou na hrnec omáčky na sporáku, která začala znovu bublat, "pan Ollivander odjíždí tento vešer k Muriel. To věči ušnadní. Ten škřet," zamračila se při pouhé zmínce o něm "se můše pšešunout dolů a vy ši můžete vžít jeho pokoj."
"Nám ale vůbec nevadí spát v obývacím pokoji." řekl Harry, který věděl, že skřet by měl proti nocování na pohovce určitě námitky a to, jestli ho udrží v dobré náladě, bylo pro jejich plány zásadní. "S námi si nedělej starosti."
Když se snažila protestovat, Harry pokračoval: "My už se vám tu taky dlouho plést nebudeme, Ron, Hermiona a já. Už tu moc nepotřebujeme zůstávat moc dlouho."
"Ale co to žíkáš! " kabonila se na něj, hůlkou mířila na rendlík s jídlem, který se nyní vznášel ve vzduchu. "Samozžejmě nesmíte odejít, tady jšte v bezpeší!"
Vypadala trochu jako paní Weasleyová, když to říkala, a Harry byl docela rád, že se v tu chvíli otevřely zadní dveře.
Vstoupila Lenka s Deanem, vlasy měli provlhlé od deště a každý nesl náruč naplaveného dřeva.
"... a ty jejich malinký ouška," říkala zrovna Lenka, "můj táta tvrdí, že jsou podobná hroším, ale purpurová a chlupatá. Když je chceš přivolat, musíš si broukat, nejraději mají walz, nic rychlého..."
Dean vypadal nesvůj, pokrčil rameny, když procházel kolem Harryho, a pak následoval Lenku do pokoje, který sloužil zároveň jako jídelna i obývací pokoj, a kde zrovna Ron s Hermionou rozkládali stůl.
Harry viděl, že je to šance uniknout Fleuřiným otázkám, a tak popadnul dvě sklenice dýňové šťávy a odspěchal za ostatními.
"... a až příjdeš k nám domu, ukážu ti ten roh, tatínek mi o něm psal, ale já jsem ho ještě neviděla, protože mě Smrtijedi unesli z Bradavického expresu a na Vánoce jsem se domů nedostala." vykládala Lenka, zatímco Deanem znovu zapalovali oheň.
"Lenko, už jsme ti říkali," zavolala na ní Hermiona, "že ten roh vybuchnul. Nebyl to muchlorohý smrkáč, ale třaskavec... "
"Ne, určitě to by roh z muchloroha," řekla Lenka klidně. "Tak mi to řekl táta. Teď už bude pravděpodobně transformovaný, však víte, oni se dokážou sami opravit."