close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Harry Potter - 25.kapitola 3/3

28. listopadu 2007 v 19:54 | Jassy |  ***Harry Potter - Reliklvie smrti - překlad***
Hermiona jen potřásla hlavou a pokračovala v rozdělování příborů, mezitím se objevil Bill, který vedl ze schodů pana Ollivandra.
Výrobce hůlek stále vypadal velmi křehce, opíral se o Billovu paži a táhl za sebou velký kufr.

"Budete mi chybět, pane Ollivandere," řekla Lenka, když se starý muž objevil.

"Vy mně rovněž, má drahá," odpověděl Ollivander a poklepal ji po rameni. "Byli jste mi nevyslovitelnou útěchou, na tom hrozném místě."

"Tedy, au revoir, pane Ollivander," řekla Fleur a políbila ho na obě tváře. "Chtěla jšem vás požádat o laskavost, zda dorušíte balíček Billyho tetižce Murriel. Nevrátila jsem jí totiž tu šelenku."

"Bude mi ctí," prohlásil pan Ollivander s lehkou úklonou. "Je to pouhá maličkost, kterou vám mohu oplatit vaši šlechetnou pohostinnost."


Fleur vytáhla ošuntělé sametové pouzdro a otevřela ho, aby ukázala výrobci hůlek, co skrývá. Čelenka se ve světle nízko zavěšené lampy blýskala a třpytila.

"Měsíční kameny a diamanty," řekl Griphook, který se vplížil do místnosti, aniž by si toho Harry všiml "skřetí práce, nemýlím-li se?"

"Zaplacená čarodeji," řekl Bill klidně a Griphook po něm šlehl pohledem, který byl neupřímný stejně jako vyzývavý.

Prudké poryvy větru se opíraly do oken chajdy, když se Bill a pan Ollivander vydali do noci. Ostatní se namáčkli okolo stolu, jeden těsně přitisknutý k druhému, měli sotva dost místa, aby vůbec mohli pohnout, a dali se do jídla.
Oheň praskal a poskakoval v krbu vedle nich. Fleur, jak si Harry všiml, se v jídle jen tak rýpala, každých pár minut koukala z okna. Bill se vrátil ještě než dojedli první chod, dlouhé vlasy měl zcuchané větrem.

"Všechno je v pořádku," oznámil Fleur. "Pan Ollivander je v bezpečí, mamka a taťka pozdravují. Ginny vám posílá vroucí pozdravy a Fred s Georgem dovádí Muriel k šílenství, pořád ještě od ní řídí svůj zásilkový soví obchod. Nicméně ji alespoň potěšilo, že má zpátky svoji čelenku. Povídala, že si myslela, že jsme ji ukradli."

"Ách, tvoje tetička je tak šaramantní..." řekla Fleur podrážděně, zatímco zamávala hůlkou a špinavé talíře se ve vzduchu poskládaly na jednu hromadu. Popadla je a vypochodovala z pokoje.

"Táta udělal čelenku," pípla Lenka "teda spíš něco jako korunu."

Ron si všiml Harryho pohledu a zakřenil se. Harry věděl, že si vzpomněl na směšnou ozdobu do vlasů, kterou viděli, když byli u Xenophiliuse na návštěvě.

"No, snaží se rekonstruovat ztracený diadém Havraspáru. Domnívá se, že už identifikoval většinu z jeho hlavních součástí, ale když přidal křídla rotulice..."

Někdo zabušil na přední dveře. Všechny hlavy se otočily za hlukem. Fleur vyběhla z kuchyně, vypadala vyděšeně, Bill vyskočil na nohy, hůlkou mířil na dveře, Harry, Ron a Hermiona udělali to samé. Griphook tiše zmizel pod stolem a ztratil se všem z dohledu.

"Kdo tam je?" zvolal Bill.

"To jsem já, Remus John Lupin," překřikoval hlas skučící vítr.

Harry pocítil záchvěv strachu, co se jen stalo?

"Jsem vlkodlak, ženatý s Nynphadorou Tonksovou a ty, strážce tajemství Škeblové chatrče, jsi mi ukázal toto místo a nabídl mi, že mohu v nouzi přijít!"

"Lupin!" zamumlal Bill, běžel ke dveřím a trhnutím je otevřel.

Lupin se svalil přes práh. Byl ve tváři bledý, zachumlaný do cestovního pláště, šedé vlasy zmáčené deštěm. Vzpřímil se, rozhlédl se po místnosti a když se ujistil, kdo všechno tam je, nahlas vykřikl:

"Je to kluk! Pojmenovali jsme ho Ted, po Nymfadořině tátovi!"

Hermiona vyvřískla.

"Co? Tonksová... Tonksová má mimino?"

"Jo, jasně, mimino," hulákal Lupin. Všude okolo stolu se ozývaly výkřiky radosti, dívali se na sebe s úlevou, Hermiona i Fleur vřískaly:

"Gratulujeme!" a Ron prohlásil: "No nazdar, dítě!" jako by o takové věci nikdy před tím ještě neslyšel.

"Jo, jo a kluk..." opakoval Lupin pořád dokola, úplně omámený vlastním štěstím. Prodral se okolo stolu a objal Harryho, jako by se scéna v přízemí domu na Grimauldově náměstí ani nikdy nestala.

"Budeš kmotrem?" zeptal se a pustil Harryho.

"J, já...?" koktal Harry.

"No jasně že ty... Dora vcelku souhlasí a nikdo lepší tu není."

"Já... jo... no nazdar."

Harry byl úplně ohromený, udivený i nadšený. Bill spěchal otevřít víno a Fleur přemlouvala Lupina, ať s nimi vypije skleničku.

"Nemůžu se tu dlouho zdržet, musím zpátky," zářil Lupin, vypadal mnohem mladší, než ho kdy Harry viděl. "Díky, díky Bille..." Bill v mžiku naplnil jejich poháry, povstali a zvedli je vysoko při přípitku:

"Na Teddyho Remuse Lupina," řekl Lupin, "na narození jednoho skvělého čaroděje!"

" A jak vypadá?" vyzvídala Fleur.

"Já si myslím, že je podobný Doře, ale ona je přesvědčená, že je po mě. Moc vlasů nemá. Když se narodil, měl je černé, ale přísahal bych, že do hodiny zrezly. Než se vrátím, určitě z něj bude blonďák. Andromeda říká, že i Tonksové se začaly vlasy měnit hned ten den, co se narodila." vyzunkl pohár,

"No tak, ještě jeden," dodal a zářil, když mu Bill doléval.

Vítr se opíral do malé chaloupky, krb praskal a Bill brzy načínal další láhev vína. Lupinova novina jako by je vytrhla z jejich dlouhé nečinnosti, zvěsti o novém životě byly opravdu potěšující.
Skřet byl jediný, koho, jak se zdálo, se slavnostní atmosféra nijak netýkala a za chvilku se vytratil do ložnice, kterou nyní měl sám pro sebe. Harry se domníval, že byl jediný, kdo si toho všiml, pak ale zaznamenal Billův pohled sledující skřeta, jak stoupá po schodech.

"Ne, ne... už opravdu musím jít," prohlásil nakonec a odmítl další pohár vína. Zvednl se:

"Sbohem, sbohem... pokusím se za pár dní přinést nějaký obrázky, všichni budou moc rádi, že jsem vás viděl..."

Přehodil přes sebe plášť, rozloučil se, objal ženy a mužům potřásl rukou. A potom, stále zářící, se vydal do divoké noci.

"Harry bude kmotr!" řekl Bill, když se spolu vraceli do kuchyně, aby pomohli s úklidem. "To je velká čest! Gratuluji ti!"

Harry odložil prázdné poháry a Bill za nimi zavřel dveře. Hlasy ostatních, kteří v oslavě pokračovali i po Lupinově odchodu, k nim zaznívaly jen tlumeně.

"Harry, chtěl bych si s tebou promluvit v soukromí. A v chalupě plné lidí k tomu není moc příležitostí."

Bill váhal.

"Harry, vy něco plánujete s Griphookem."

Bylo to oznámení, ne otázka, a Harry se ani nesnažil to vyvrátit. Jenom na Billa koukal a vyčkával.

"Já skřety znám," řekl Bill, "pracoval jsem u Gringotů od té doby, co jsem vyšel z Bradavic. Pokud vůbec může být přátelství mezi skřety a čaroději, mám mezi nimi přátele, nebo je přinejmenším dobře znám a mám rád." Bill znovu zaváhal.

"Harry, co chceš po Griphookovi a co mu za to nabízíš?"

"To ti nemůžu říct," odpověděl Harry, "promiň Bille."

Kuchyňské dveře za jejich zády se otevřely a stála v nich Fleur s dalšími prázdnými poháry.

"Počkej," otočil se na ni Bill, "jenom na chvilinku..."

Zacouvala zpátky a zavřela za sebou dveře.

"Pak ti tedy musím říct tohle," pokračoval Bill, "pokud jsi s ním uzavřel jakýkoli výměnný obchod, a zvláště pokud ten obchod zahrnuje i poklady, musíš být bezpodmínečně opatrný. Skřetí vnímání vlastnictví, platby a oplátky je jiné než naše."

Harry se cítil trochu nesvůj, jako by se v něm pohnul malý hádek.

"Co tím myslíš?" zeptal se.

"Mluvíme tady o jiné rase." řekl Bill, "Obchody mezi skřety a kouzelníky se uzavírají po celá staletí, ale to všechno znáš s Historie kouzel. Chyby se dělaly na obou stranách, nikdy jsem netvrdil, že kouzelníci v tom byli nevinně. Nicméně někteří skřeti věří, a ti od Gringotovů mezi ně rozhodně patří, že se kouzelníkům nedá v záležitostech týkajících se zlata a pokladů věřit, protože neberou ohled na vlastnická práva skřetů.."

"Ale já uznávám..." začal Harry, ale Bill jen potřásl hlavou.

"Ty tomu nerozumíš Harry, nikdo tomu nerozumí a ani nemůže, pokud ovšem nežil mezi skřety. Pro skřeta je právoplatným a jediným vlastníkem věci ten, kdo ji vytvořil, ne ten, kdo jí zaplatil. Pro skřety jsou všechny věci, které kdy vyrobili, podle práva jejich."

"Ale když to koupil..."

".. pak to považují za doživotně pronajaté tomu, kdo zaplatil. Ale představa, že se předměty dědí z jednoho kouzelníka na druhého, je jim cizí. Vždyť jsi viděl, jak se Griphook tvářil, když mu čelenka zmizela z očí. Neschvaloval to. Myslím si, že se domnívá, spolu s nejradikálnějšími členy svého rodu, že takové předměty by jim měly být navráceny poté, co kupec zemře. Náš zvyk odkazovat jimi vyrobené předměty z pokolení na pokolení bez toho, abychom znovu zaplatili, považují za něco dost blízkého krádeži."

Harry měl neblahé tušení, přemýšlel, jestli Bill uhádl víc, než přiznal.

"Všechno, co jsem tím chtěl říct, je to," a položil ruku na dveře vedoucí do pokoje, "že musíš být opravdu velmi opatrný na to, co skřetům slíbíš, Harry. Je méně nebezpečné se vloupat ke Gringotům, než se pokusit nedodržet jim dané slovo."

"Dobrá." řekl Harry a Bill otevřel dveře, "Jo, díky, budu si to pamatovat."

Jak následoval Billa za ostatními, vytanula mu v hlavě podivná myšlenka, kterou mělo zřejmě na svědomí všechno to vypité víno. Vypadalo to, že bude Teddymu Lupinovi stejně nezodpovědným kmotrem, jako byl Sirius Black jemu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama