close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kniha hrůzy - Bordel snů (část 1.)

9. listopadu 2007 v 20:54 |  Kniha hrůzy
Předem upozorňuji, že tahle povídka je dosti nechutná a taky zvrhlá... nedoporučuji slabším povahám... (Autorem je Roman Vojvůvka z Filmag)

Emil měl mít narozeniny a Artur mu připravil dárek.
Znali se jen pár týdnů, ale od začátku si rozuměli jako staří kámoši. Záliba v perverzním sexu je sblížila natolik, že ještě ten večer, kdy se dali v baru náhodně
do řeči, společně v parku znásilnili, poté zkopali a nakonec pořezali na obličeji rozbitou lahví mladou holku. Vzniklo mezi nimi chlapské pouto, nic "teploušského", jak by řekl Emil, prostě přátelství s velkým, zatraceně velkým P.
V den Emilových narozenin dali pár piv u Křiváka a koukali po ženských co tam byly a u každé z nich je napadlo, co všechno by s ní mohli dělat, mít je ve vlhké sklepní místnosti bez oken a po ruce bednu s nářadím, plnou ostrých, špičatých a jinak zábavných předmětů.
Když dopili šesté pivo, Artur řekl: "Je čas na narozeninové překvapení."

Emil věděl, že to nebude dort s devětadvaceti svíčkami, ani nudná striptérka co se svlíkne za nekřesťanské peníze a člověk do ní nemůže strčit ani prst, aniž by si připlatil. Věděl, že to bude stát za to, zaplatil za oba.
Šli uličkami, které neznal, ač v tomhle městě bydlel od dětství. Špinavá zákoutí střídali podchody páchnoucí močí a výkaly, po zdech nápisy s humorem nejhrubšího zrna a po zemi kvanta použitých injekčních stříkaček. Kráčeli kolem oprýskaných domů pokrytých plísní, jako mořské útesy korály, potkávali podivná individua, jejich oči měly s lidskými už pramálo společného a brodili se kupami odpadků jako se prodírá dítě z dělohy do pro něj neznámého světa. Stejně tak se cítil Emil, i on šel do neznáma a Artur byl ten, komu bezmezně věřil, tak jako malý tvoreček důvěřuje matce.
V posledním podchodu byly oprýskané plechové dveře bez kliky, s rezavou patinou a velkými rudými písmeny: "RDAL BY" , které byly součástí nápisu, jenž začínal před a končil za těmito dvířky.
"Jsme tady," řekl Artur a vytáhl mobilní telefon. Kohosi prozvonil a mobil schoval zpátky do kapsy. Vytáhl cigarety a dvě vyklepl, jednu pro sebe, druhou pro kámoše. Sotva si zapálili, dveře se s hlasitým vrznutím otevřely. Za nimi se objevil tlustý chlap v bílém tričku s nápisem "Miluju život" v portugalštině. Jen to nevěděl, portugalsky neuměl a nikdo mu to nepřeložil.
"Ahoj Roberte," pozdravil Artur.
"Ahoj," přidal se Emil, ačkoliv toho chlapa v životě neviděl.
Robert nevypadal zrovna přátelsky. Místo odpovědi na pozdrav si Emila notnou chvíli prohlížel jako by mu na něm něco nesedělo a pak, kdy si konečně uvědomil co to je, vyštěkl směrem k Arturovi:
"Proč nemá pásku přes oči? Copak kurva neznáš pravidla?"
Emil trochu znejistěl.
"Je to přítel. Věřím mu," řekl Artur s naprostým klidem. Vyfoukl kouř ledabyle před sebe a zahalil nápis Miluju život do šedivé mlhy.
"PŘÍTEL?" zopakoval Robert s důrazem.
"Vždyť to říkám, PŘÍTEL."
Robert přikývl a pustil je dovnitř. Oba hosté vstoupili a když za nimi korpulentní vrátný s hlasitým vrznutím zavřel, písmena M a CH na zdech kolem dveří se opět stala součástí jedné věty.
Dolů po schodech s nimi nešel. Nebylo třeba Artur to tu znal jako vlastní kuchyň a byl skvělý průvodce. Možná líp než kuchyň. Vaření ho nikdy moc nezajímalo.
Když sešli z posledního schodu na betonovou rovinku, Artur se zastavil. Otočil se ke kumpánovi a zatvářil se slavnostně. Emilovi bylo jasné, že přijde něco jako narozeninový proslov. Taky že jo.
"Příteli," začal Artur a po krátké odmlce pokračoval.
"Nacházíš se na místě, o kterém jsi snil celý život, na místě kde se mohou splnit tvé nejzvrácenější erotické sny, kde se ženy tvých představ dostávají do reálné podoby a skutečně…… opravdu skutečně udělají cokoliv si budeš přát. Stačí si vybrat."
Podíval se Emilovi do očí. Když se ujistil, že vidí očekávání a napětí, které tam hledal, usmál se.
"Připraven?"
"Připraven."
......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavel Pavel | E-mail | 8. ledna 2009 v 6:39 | Reagovat

Myslím, že se autor nejmenuje Vojvůvka, ale Vojkůvka. Mám ten Filmag doma.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama