Předem upozorňuji, že tahle povídka je dosti nechutná a taky zvrhlá... nedoporučuji slabším povahám... (Autorem je Roman Vojvůvka z Filmag)
Emil měl mít narozeniny a Artur mu připravil dárek.
Znali se jen pár týdnů, ale od začátku si rozuměli jako staří kámoši. Záliba v perverzním sexu je sblížila natolik, že ještě ten večer, kdy se dali v baru náhodně

do řeči, společně v parku znásilnili, poté zkopali a nakonec pořezali na obličeji rozbitou lahví mladou holku. Vzniklo mezi nimi chlapské pouto, nic "teploušského", jak by řekl Emil, prostě přátelství s velkým, zatraceně velkým P.
V den Emilových narozenin dali pár piv u Křiváka a koukali po ženských co tam byly a u každé z nich je napadlo, co všechno by s ní mohli dělat, mít je ve vlhké sklepní místnosti bez oken a po ruce bednu s nářadím, plnou ostrých, špičatých a jinak zábavných předmětů.
Když dopili šesté pivo, Artur řekl: "Je čas na narozeninové překvapení."
Emil věděl, že to nebude dort s devětadvaceti svíčkami, ani nudná striptérka co se svlíkne za nekřesťanské peníze a člověk do ní nemůže strčit ani prst, aniž by si připlatil. Věděl, že to bude stát za to, zaplatil za oba.
Šli uličkami, které neznal, ač v tomhle městě bydlel od dětství. Špinavá zákoutí střídali podchody páchnoucí močí a výkaly, po zdech nápisy s humorem nejhrubšího zrna a po zemi kvanta použitých injekčních stříkaček. Kráčeli kolem oprýskaných domů pokrytých plísní, jako mořské útesy korály, potkávali podivná individua, jejich oči měly s lidskými už pramálo společného a brodili se kupami odpadků jako se prodírá dítě z dělohy do pro něj neznámého světa. Stejně tak se cítil Emil, i on šel do neznáma a Artur byl ten, komu bezmezně věřil, tak jako malý tvoreček důvěřuje matce.
V posledním podchodu byly oprýskané plechové dveře bez kliky, s rezavou patinou a velkými rudými písmeny: "RDAL BY" , které byly součástí nápisu, jenž začínal před a končil za těmito dvířky.
"Jsme tady," řekl Artur a vytáhl mobilní telefon. Kohosi prozvonil a mobil schoval zpátky do kapsy. Vytáhl cigarety a dvě vyklepl, jednu pro sebe, druhou pro kámoše. Sotva si zapálili, dveře se s hlasitým vrznutím otevřely. Za nimi se objevil tlustý chlap v bílém tričku s nápisem "Miluju život" v portugalštině. Jen to nevěděl, portugalsky neuměl a nikdo mu to nepřeložil.
"Ahoj Roberte," pozdravil Artur.
"Ahoj," přidal se Emil, ačkoliv toho chlapa v životě neviděl.
Robert nevypadal zrovna přátelsky. Místo odpovědi na pozdrav si Emila notnou chvíli prohlížel jako by mu na něm něco nesedělo a pak, kdy si konečně uvědomil co to je, vyštěkl směrem k Arturovi:
"Proč nemá pásku přes oči? Copak kurva neznáš pravidla?"
Emil trochu znejistěl.
"Je to přítel. Věřím mu," řekl Artur s naprostým klidem. Vyfoukl kouř ledabyle před sebe a zahalil nápis Miluju život do šedivé mlhy.
"PŘÍTEL?" zopakoval Robert s důrazem.
"Vždyť to říkám, PŘÍTEL."
Robert přikývl a pustil je dovnitř. Oba hosté vstoupili a když za nimi korpulentní vrátný s hlasitým vrznutím zavřel, písmena M a CH na zdech kolem dveří se opět stala součástí jedné věty.
Dolů po schodech s nimi nešel. Nebylo třeba Artur to tu znal jako vlastní kuchyň a byl skvělý průvodce. Možná líp než kuchyň. Vaření ho nikdy moc nezajímalo.
Když sešli z posledního schodu na betonovou rovinku, Artur se zastavil. Otočil se ke kumpánovi a zatvářil se slavnostně. Emilovi bylo jasné, že přijde něco jako narozeninový proslov. Taky že jo.
"Příteli," začal Artur a po krátké odmlce pokračoval.
"Nacházíš se na místě, o kterém jsi snil celý život, na místě kde se mohou splnit tvé nejzvrácenější erotické sny, kde se ženy tvých představ dostávají do reálné podoby a skutečně…… opravdu skutečně udělají cokoliv si budeš přát. Stačí si vybrat."
Podíval se Emilovi do očí. Když se ujistil, že vidí očekávání a napětí, které tam hledal, usmál se.
"Připraven?"
"Připraven."
......
Myslím, že se autor nejmenuje Vojvůvka, ale Vojkůvka. Mám ten Filmag doma.