26. GRIGNOTOVA BANKA
Plán byl připravený, přípravy hotovy. V nejmenší ložnici ležela na krbové římse pouze malá skleněná lahvička s dlouhým černým roztřepeným vlasem, který vytáhli ze svetru, jenž měla Hermiona na sobě v sídle Malfoyů.
"A budeš mít i přímo její hůlku," řekl Harry a kývnul směrem k hůlce z ořechového dřeva, "takže myslím, že budeš vážně přesvědčivá."
Když ji Hermiona zvedala, tvářila se, jako by se ji hůlka chystala bodnout nebo kousnout.
"Nesnáším ji," pronesla chabě, "Opravdu ji nesnáším. Vůbec to není ono, neposlouchá mě, jak by měla...je to, jako by byla část jí."
Harry si nemohl nevzpomenout na to, jak rázně Hermiona zamítla jeho stesky kvůli hůlce z hlohu, jak trvala na tom, že si vymýšlí, že mu nefunguje jako jeho původní, a jak by měl jenom trénovat. Ale rozhodl se, že na oplátku nezopakuje její vlastní rady. Předvečer jejich plánovaného útoku na Gringottovu banku přeci jen nepovažoval za vhodnou chvíli na hádku.
"Zato ti ale pomůže vcítit se do její role," řekl Ron, "Vždyť si vzpomeň, co ta hůlka všechno udělala."
"Ale o tom přece mluvím!" oponovala mu Hermiona. "Touhle hůlkou byli umučeni Nevillovi rodiče a kdoví kolik dalších lidí! Tahle hůlka zabila Siriuse!"
"A budeš mít i přímo její hůlku," řekl Harry a kývnul směrem k hůlce z ořechového dřeva, "takže myslím, že budeš vážně přesvědčivá."
Když ji Hermiona zvedala, tvářila se, jako by se ji hůlka chystala bodnout nebo kousnout.
"Nesnáším ji," pronesla chabě, "Opravdu ji nesnáším. Vůbec to není ono, neposlouchá mě, jak by měla...je to, jako by byla část jí."
Harry si nemohl nevzpomenout na to, jak rázně Hermiona zamítla jeho stesky kvůli hůlce z hlohu, jak trvala na tom, že si vymýšlí, že mu nefunguje jako jeho původní, a jak by měl jenom trénovat. Ale rozhodl se, že na oplátku nezopakuje její vlastní rady. Předvečer jejich plánovaného útoku na Gringottovu banku přeci jen nepovažoval za vhodnou chvíli na hádku.
"Zato ti ale pomůže vcítit se do její role," řekl Ron, "Vždyť si vzpomeň, co ta hůlka všechno udělala."
"Ale o tom přece mluvím!" oponovala mu Hermiona. "Touhle hůlkou byli umučeni Nevillovi rodiče a kdoví kolik dalších lidí! Tahle hůlka zabila Siriuse!"
Na to Harry nepomyslel. Pohlédl na ni a ucítil naléhavé nutkání ji zlomit, rozpůlit Nebelvírovým mečem, který byl opřen o stěnu vedle něj.
"Schází mi moje hůlka," posteskla si Hermiona. "Škoda, že mi pan Ollivander nemohl taky udělat novou."
Toho rána totiž dostala Lenka od Ollivandera novou hůlku. Nyní stála v zadní části zahrady a v odpoledním slunci zkoušela její schopnosti. Dean, jemuž vzali hůlku zbojníci, ji sklíčeně sledoval.
Harry pohlédl na hlohovou hůlku, která kdysi patřila Dracu Malfoyovi. Byl překvapený, ale zároveň měl radost, že ho poslouchala alespoň tak dobře, jako Hermionina. Harry si vzpomněl na to, co jim o tajemné výrobě hůlek pověděl Ollivander a usoudil, že ví, v čem byl problém. Hermiona nevzala hůlku Bellatrix osobně, takže k ní hůlka necítila žádnou oddanost.
Dveře ložnice se otevřely a dovnitř vešel Griphook. Harry instinktivně sáhl po rukojeti meče a přitáhl si ho sobě, ale okamžitě toho zalitoval. Byl si jistý, že skřet si toho všimnul. Aby přešel trapnost situace, řekl:
"Zrovna kontrolujeme, jestli máme všechno, Griphooku. Už jsme řekli Billovi a Fleur, že zítra ráno odjíždíme a aby kvůli nám nevstávali."
Ohledně toho byli neúprosní, protože Hermiona se musela ještě před přemístěním přeměnit v Bellatrix a čím méně toho o jejich plánu Bill s Fleur věděli, tím lépe. Vysvětlili jim také, že už se nevrátí. Tu noc, kdy je chytli zbojníci, ztratili starý Perkinsonův stan, takže jim Bill půjčil jiný. Byl už zabalený na dně jejich malého batohu, který Hermiona dokázala před zbojníky schovat tím, že ho strčila do své ponožky, což na Harryho udělalo velký dojem.
Ačkoli mu budou Bill, Fleur, Luna i Dean chybět, nemluvě o pohodlí domova, které si posledních pár týdnů užívali, Harry se těšil, až budou pryč od omezování ve Škeblové chatrči. Už ho nebavilo dávat věčně pozor, aby nikdo neslyšel jejich rozhovory, když byli zavřeni v miniaturní tmavé ložnici.
Ale ze všeho nejvíc si přál, aby se už zbavili Griphooka. Jak přesně se ovšem od skřeta odloučí, aniž by mu dali Nebelvírův meč, zůstávalo pro Harryho otázkou bez odpovědi. Neměli žádnou příležitost to naplánovat, protože Griphook zřídka nechal Harryho, Rona a Hermionu déle jak pět minut o samotě.
"Mamka by se od něho mohla učit," sténal Ron, když se dlouhé skřetí prsty zas a znova objevovaly za dveřmi. Harry nezapomínal na Billovo varování, takže vysvětlil, že Griphook se jen snaží zabránit tomu, aby ho podvedli. Hermiona ale tak vehementně nesouhlasila s plánovanou zradou, že Harry přestal spoléhat na její inteligenci, která by vymyslela, jak to provedou. A jediné co Ron navrhl při těch řídkých příležitostech, kdy u nich nebyl Griphook, bylo:
"Budem s tím muset jednoduše frnkout, kámo."
Tu noc se Harrymu špatně spalo. Když se k ránu převaloval, vzpomněl si na to, jak se cítil noc předtím, než přepadli Ministerstvo kouzel - cítil tehdy odhodlání, téměř vzrušení. Teď byl zahlcen úzkostí a nepříjemnými pochybnostmi. Nemohl se zbavit strachu, že to neskončí dobře. Neustále si říkal, že mají dobrý plán, že Griphook moc dobře ví, co je čeká, že jsou připraveni na všechny potíže, které je mohou potkat. Jednou nebo dvakrát zaslechl, jak se Ron pohnul, a byl jsi jistý, že je stejně jako on vzhůru. Spali ale v obýváku spolu s Deanem, takže se neodvážil promluvit.
Ulevilo se mu, když odbyla šestá hodina ráno a mohli konečně vylézt ze spacáků, v pološeru se obléct a potichu vyjít na zahradu, kde se sešli s Hermionou a Griphookem.
Úsvit byl chladný, ale s nástupem května už téměř nefoukalo. Harry pohlédl na hvězdy, zářící bledě na tmavé obloze a zaposlouchal se do zvuku vln, rozbíjejících se o útes - ten hlas mu bude chybět.
Jejich cestu přes červenou zem na Dobbyho hrobě lemovaly malé zelené výhonky. Za rok bude val pokryt květinami. Bílý náhrobní kámen se skřítkovým jménem už vypadal obnošeně. Harry si uvědomil, že ho nemohli pohřbít na krásnější místo, ale zasáhla ho krutá bolest, že ho musí opustit.
Při pohledu na hrob znovu zauvažoval, jak mohl skřítek vědět, kam je má přijít zachránit. Nepřítomně si pohrával s malým váček pověšeným kolem krku, cítil přes něj kousek rozbitého zrcátka, ve kterém si byl jistý, že viděl Brumbála.
Uslyšel, jak se otevřely dveře, a otočil se.
Přes trávník k nim kráčela Bellatrix Lestrangeová doprovázená Griphookem. Při chůzi strkala malý batoh do kapsy starého hábitu, který vzali z Grimmauldova náměstí.
Ačkoliv Harry věděl, že to je Hermiona, nemohl si pomoct, aby se neotřásl nenávistí. Byla vyšší než on, dlouhé černé vlasy se jí vlnily na zádech, její pohrdavé oči na něj pohlédly, ale když promluvila, uslyšel za Bellatrixiným hlasem Hermionu.
"Chutnala naprosto odporně, mnohem hůř než škrtidub! Fajn, Rone, pojď sem, ať tě můžu změnit..."
"Jo, ale nezapomeň, že vážně nechci mít ty vousy moc dlouhé - "
"Panebože, Rone, teď nejde o to, abys vypadal dobře -"
"To nemyslim, překáží mi to! Ale nos bych chtěl mít přece jen o trochu kratší, zkus to udělat tak, jako posledně."
Hermiona vzdychla, ale dala se do práce. Neslyšně mumlala a přeměňovala jednotlivé části Ronova těla. Rozhodli se mu vytvořit úplně novou identitu a věřili, že zlovolné charisma Bellatrix ho bude dostatečně chránit. Harry a Griphook měli být schovaní pod neviditelným pláštěm.
"Tak," řekla Hermiona, "jak vypadá, Harry?"
Rona bylo možno i přes přeměnu rozpoznat, ale Harry si pomyslel, že to je jen proto, že ho zná příliš dobře. Měl teď dlouhé vlnité vlasy, husté hnědé vousy s knírem, krátký široký nos bez pih a husté obočí.
"No, není můj typ, ale půjde to," odpověděl Harry. "Takže půjdeme?"
Všichni tři pohlédli na tmavou, tichou Škeblovou chatrč stojící pod blednoucími hvězdami. Pak se otočili a vyšli k místu, hned za ochranným valem, kde končilo Fideliovo ochranné kouzlo a odkud se mohli přemístit.
Když prošli bránou, ozval se Griphook.
"Nejspíš bych měl už vylézt nahoru, co říkáte, Harry Pottere?"
Harry se sklonil a skřet mu vylezl na záda a pevně se ho chytil pod krkem. Nebyl těžký, ale Harrymu se nelíbil pocit, že je tak blízko, ani síla, se kterou se briskně dostal nahoru. Hermiona vytáhl neviditelný plášť z malého batohu a přehodila ho přes něj.
"Perfektní," prohlásila, když se sklonila, aby zkontrolovala Harryho nohy. "Není vidět vůbec nic. Můžeme jít."
Harry se otočil s Griphookem na zádech a soustředil se, jak nejvíc mohl na Děravý kotel, hospůdku, u vchodu do Příčné ulice. Skřet se k němu přitiskl ještě pevněji, jak se pohybovali sepnutou tmou. O pár vteřin později Harryho nohy ucítily chodník a Harry otevřel oči přímo na křižovatce Charing Cross.
Míjeli je mudlové se znavenými tvářemi, obvyklými pro časné ráno a vůbec si nebyli vědomi, že tu stojí malá hospůdka.
Bar v Děravém kotli byl téměř prázdný. Tom, shrbený a bezzubý majitel, leštil za barem sklenice. Dva čarodějové se tlumeně bavili ve vzdáleném rohu, ale při pohledu na Hermionu zmizeli dál do stínu.
"Madam Lestrangeová," zamumlal Tom a když kolem něj Hermiona prošla, kývnul poslušně hlavou.
"Dobré ráno," řekla Hermiona a Harry zahlédl Tomův překvapený pohled, jak se plížil za ní, stále s Griphookem na zádech.
"Jsi moc zdvořilá," zašeptal Hermioně do ucha, když vycházeli do dvora za hospodou. "Musíš se k lidem chovat, jako by byli smetí."
"No dobře!"
Hermiona vytáhla Bellatrixinu hůlku a poklepala s ní na cihlu na nenápadné zdi před nimi. Cihly se okamžitě začali pohybovat a točit. Uprostřed se objevila díra, která se postupně rozšiřovala, až z ní vznikl vchod do úzké dlážděné Příčné ulice.
Všude bylo ticho, obchody ještě neotevřely, nikde žádní zákazníci. Zahnutá dlážděná ulice se nyní vůbec nepodobala té plné lidé, kterou Harry navštívil, než jel poprvé do Bradavic před několika lety.
Mnoho obchodů bylo zabedněných, ale viděli i pár nově otevřených, týkajících se černé magie. Z mnoha výkladních skříní se na ně dívala Harryho tvář na plakátech s nápisem Hledaný číslo jedna.
U dveří se choulila skupina otrhaných lidí. Slyšel, jak naříkají směrem k těm několika kolemjdoucím, prosí je o zlato, vykřikují, že opravdu jsou kouzelníci. Jeden z nich měl přes oko zkrvavený obvaz.
Žebráci pohlédli na Hermionu, když kolem nich procházeli. Zdálo se, jako by před ní roztávali, stahovali se kapuce do čela a prchali, jak nejrychleji mohli. Hermiona je zvědavě pozorovala, až muž se zakrváceným obvazem doklopýtal přímo před ní.
"Mé děti!" vykřikl a ukázal. Měl chraplavý, vysoko posazený hlas a zněl roztržitě. "Kde jsou mé děti? Co jim udělal? Ty to víš, ty to víš!"
"Já - já vážně - " zajíkla se Hermiona.
Muž se na ni vrhnul a natahoval se po jejím hrdle. Rána a výbuch červeného světla ho odmrštily zpět na zem, kde ztratil vědomí. Ron stál s hůlkou stále napřaženou a pod vousy se mu stále zračilo překvapení. V oknech na obou stranách ulice se objevily tváře, ale malý lidé v hlouček přihlížejících, kteří stáli poblíž se zahalili do svých hábitů a svižným krokem odcházeli, aby byli co nejrychleji pryč.
Jejich vstup do Příčné ulice nemohl být nápadnější. Harry na chvíli zauvažoval, jestli by nebylo lepší odejít teď a zkusit vymyslet lepší plán. Než se ale mohli přesunout nebo se spolu poradit, ozval se za nimi další výkřik.
"Ale, madam Lestrangeová!"
Harry se bleskurychle otočil a Griphook se ho chytil o něco pevněji. Dlouhými kroky k nim mířil vysoký, hubený kouzelník s hustými šedivými vlasy a dlouhým, ostrým nosem.
"To je Travers," zasyčel skřet Harrymu do ucha, ale Harrymu v tu chvíli vůbec nedošlo, kdo Travers je. Hermiona se narovnala, aby vypadala vyšší, a řekla s největším možným opovržením, kterého byla schopná,
"A vy chcete co?"
Travers se zastavil a tvářil se uraženě.
"Je to Smrtijed!" vydechl Griphook a Harry se pokradmu přiblížil k Hermioně, aby jí zašeptal tu informaci do ucha.