close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Štědrý večer (večer smrti)

21. prosince 2007 v 21:24 | Jassy |  Kniha hrůzy
ŠTĚDRÝ VEČER
"Už zase volá!" otočila se s výkřikem Jessica od okna.
Ještě před chvílí se zdála být klidná, upíjela horký punč a pozorovala vločky tančící za namrzlým oknem. Jenže to se teď zdá být dalekou minulostí. Jediné zazvonění telefonu změnilo Jess v rozklepaný uzlíček nervů.
Byla to ona, kdo poprvé slyšel ten podivný hlas úchyláka, který se jí vysmíval do sluchátka. Poprvé nám o tom ani neřekla, ale když se telefonáty opakovaly, tak se svěřila. Na koleji nás zůstalo jen pár, většina holek jela na Vánoce domů, ale my jsme neměli tolik peněz na cestu, a tak jsme se rozhodly, že si uspořádáme hezký Štědrý den tady. Jenže ten potížista nám ho úplně zkazil.
"Crrr…crrrr."
Ani jediné z nás se nechtělo to proklaté sluchátko zvednout. Když se volání opakovalo snad popáté, tak jsme se konečně odhodlaly a Barbie zavolala šerifa Fullera. Tomu se k nám evidentně příliš nechtělo. Byl už dost rozmrzelý z faktu, že musí Štědrý den trávit v práci a teď ho navíc obtěžovala bandička vřískajících studentek. Ale nakonec přijel.
Chvíli se s náma povídal, jednu po druhé se odvedl do kuchyně a vyptával se na současné i bývalé přítele, zjišťoval jestli někomu něco nedlužíme, nebo jestli jsme si nevšimly něčeho neobvyklého. Jenže jediná neobvyklá věc byly ty telefonáty a podivný hlas, který nám v nich říkal ty ošklivé oplzlosti. Slova, která bych se styděla nahlas vyslovit i sama před sebou.

Nakonec nám šerif řekl, že podezřívá Jessina bývalého milence, ale pro jistotu se rozhodl zjistit, odkud nám ten úchyl volá. Vytočil si proto ústřednu a přikázal jim ať vystopují všechny hovory z tohohle večera na naše číslo. Prý to bude chvilku trvat, tak máme být trpělivé. Šerif se vrátil na stanici s tím, že jakmile se ním ústředna ozve, máme mu dát vědět.
"Crrr…crrrrr."
"Tak to už někdo zvedněte, co když je to ústředna."
"Já teda ne," rozbrečela se Barb.
Jessica ji začala utěšovat. Telefonáty pokračovaly o po šerifově odjezdu a slizounova slova byla stále nepříjemnější a nepříjemnější. Znal naše jména, věděl kde jsem, co děláme, sliboval nám příšerné věci. Od té doby nezavolal a my jsme si řekly, že už se třeba vydováděl a začaly jsme se uklidňovat. John a Melissa šli nahoru do patra "spát" a k našemu překvapení se zdá, že opravdu usnuli, a to hodně rychle. Už přes patnáct minut jsem od nich neslyšeli jediný zvuk, a to ze začátku dost hekali a vyváděli.
"Crrrr..crrrrr."
To zvonění snad nikdy nepřestane. No co, jsem tu nejstarší, tak jdu na to, když to bude zas od, tak prostě rychle zavěsím a bude.
"Haló?"
"Ano, tady ústředna."
"Ufff," oddychla jsem si. Přikryla jsem sluchátko dlaní a napjatým hlasem holkám zašeptala: "ústředna." Evidentně se uklidnily stejně jako já. Barb se na mě dokonce usmála.
"Zjistili jste odkud jsou ty hovory co nás celý večer obtěžují?"
"Ano, všechna ta volání jsou přímo z vaší koleje, měly byste co nejrychleji -…"
Víc jsem neslyšela, sluchátko mi vypadlo z rukou a oči se mi upřely na schodiště, ze kterých se ozýval dusot těžkých bot.
Na motivy filmu Black Christmas - Černé Vánoce
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama