"Není to správné," řekla Petunie, přestože její oči sledovaly let květu na zem, a zaváhala. "Jak to děláš?" dodala a v jejím hlase zřetelně zazněla dychtivost.
"To je snad jasné, ne?" Snape se už nemohl déle ovládat a vyskočil zpoza keřů.
Petunie vyjekla a utekla zpět směrem k houpačkám, ale Lilly, ačkoliv byla určitě také vyděšená, zůstala stát tam, kde byla.
Snape vypadal, že se stydí za svůj zevnějšek. Jeho nažloutlé tváře se lehce zarděly, když se díval na Lilly.
"To je snad jasné, ne?" Snape se už nemohl déle ovládat a vyskočil zpoza keřů.
Petunie vyjekla a utekla zpět směrem k houpačkám, ale Lilly, ačkoliv byla určitě také vyděšená, zůstala stát tam, kde byla.
Snape vypadal, že se stydí za svůj zevnějšek. Jeho nažloutlé tváře se lehce zarděly, když se díval na Lilly.
"Co je jasné?" zeptala se Lilly.
S nádechem nervózního rozčilení Snape pohlédl na vzdálenou Petunii, která se teď krčila u houpaček, pak snížil hlas a řekl:
"Já vím, kdo jsi."
"Co tím myslíš?"
"Ty jsi… jsi čarodějka," zašeptal Snape.
Vypadala dotčeně.
"Tohle není zrovna moc hezké někomu říkat!"
Otočila se a uraženě odcházela směrem k své sestře.
"Ne!" řekl Snape. Nyní úplně zrudl a Harry se divil, proč si nesundá ten podivuhodně velký kabát, pokud to však nebylo kvůli tomu, že nechtěl, aby bylo vidět tričko pod ním. Vydal se k dívkám směšně podobný netopýrovi stejně jako jeho starší já.
Sestry si ho s nelibostí prohlížely, obě seděly na jedné houpačce jako by to bylo bezpečné místo k útěku.
" Ty jsi," řekl Snape Lilly. "Jsi čarodějka. Nějakou chvíli jsem tě sledoval. Ale není na tom nic špatného. Moje máma je taky čarodějka a já jsem čaroděj."
Petuniin smích byl jako sprška ledové vody.
"Čaroděj!" vykřikla, odvaha se jí vrátila, jen co se vzpamatovala ze šoku z nečekaného příchozího. "Já vím, kdo jsi. Jsi ten Snapeovic chlapec! Žijete dole na Tkalcovské, u řeky," pověděla k Lilly a bylo jasné, že tato adresa pro ni neoplývá zrovna dobrou pověstí.
"Proč jsi nás šmíroval?"
"Nešmíroval jsem," řekl Snape, rozpálený a zahanbený, se špinavými vlasy v jasném slunečním svitu. "Tebe bych rozhodně nesledoval," dodal nevraživě, "ty jsi mudla."
Přestože Petunie evidentně nerozuměla tomu slovu, těžko mohla přeslechnout tón, jakým bylo řečeno.
"Lilly, pojď, odcházíme!" vyštěkla pronikavě.
Lily poslechla svoji sestru, zírajíc na Snapea, zatímco šly pryč.
Stál tam a díval se, jak prošly brankou hřiště, a Harry, který jako jediný zůstal, si všiml Snapeova hořkého zklamání a pochopil, že Snape si tento okamžik plánoval již dlouho a že se nepovedl podle jeho představ…
Výjev zmizel a předtím, než to Harry poznal, vytvořil se jiný. Nyní se nacházel v řídkém stromoví. Viděl sluneční paprsky prosvítající mezi kmeny. Stromy vrhaly chladné, zelené stíny.
Dvě děti seděly na zemi se zkříženýma nohama s pohledy upřenými na sebe. Snape si sundal kabát; jeho podivné oblečení vypadalo v tomto polosvětle méně nezvykle.
"… a Ministerstvo tě může potrestat, pokud budeš čarovat mimo školu, dostaneš dopisy."
"Ale já jsem čarovala mimo školu!"
"U nás to nevadí, my ještě nemáme hůlky. Oni tě nechají na pokoji, dokud jsi dítětem a nemůžeš tomu zabránit. Ale až ti bude jedenáct," pokýval důležitě, "a začnou tě učit, pak musíš být opatrnější!"
Chvíli bylo ticho. Lilly zvedla spadlou větvičku a zakroužila s ní ve vzduchu, a Harry věděl, že si představuje, jak z ní srší jiskry. Pak větévku upustila, předklonila se k chlapci a řekla:
"Je to skutečné, že ano? Není to vtip? Petunie říká, že mi lžeš. Petunie říká, že nejsou žádné Bradavice. Jsou skutečné, že ano?"
"Pro nás ano," řekl Snape. "Pro ni však ne. Ale my dostaneme dopisy, ty a já!"
"Opravdu?" zašeptala Lilly.
"Určitě," řekl Snape, a i přes jeho špatně ostříhané vlasy a podivné oblečení to vypadalo, že se před ní rozvíjí zvláštně působivá osobnost překypující důvěrou ve svůj osud.
"A skutečně je přinese sova?" zašeptala Lilly.
"Obyčejně ano," řekl Snape. " Ale ty ses narodila mudlům, takže vás navštíví někdo ze školy, aby vše vysvětlil tvým rodičům."
"A záleží na tom? Že mám za rodiče mudly?"
Snape zaváhal. Jeho černé oči, dychtivé v zelenavém přísvitu, se pohybovaly přes její bledý obličej a přes její temně červené vlasy.
"Ne," řekl. "Nezáleží na tom."
"Dobře," řekla Lilly uvolněně, bylo zřejmé, že si dělala starosti.
"Ty máš spoustu magie," řekl Snape. "Viděl jsem to. Vždy, když jsem tě sledoval…"
Jeho hlas zeslábl; ona neposlouchala, ale natáhla se na zemi pokryté listím a dívala se na klenbu z listů stromů nad sebou. Sledoval ji stejně nenasytně jak předtím na hřišti.
"Co u vás doma?" zeptala se Lilly.
Mezi jeho obočím se objevila drobná vráska.
"Fajn," řekl.
"Už se tedy nehádají?"
"Ale jo, hádají," řekl Snape. Zvedl hromadu listí a začal ji nevědomky trhat na poloviny. "Ale nebude to dlouho trvat a budu pryč."
"Tvůj táta nemá rád kouzla?"
"On nemá rád vůbec nic," řekl Snape.
"Severusi?"
Lehký úsměv se mihl Snapeovi po tváři, když vyslovila jeho jméno.
"No?"
"Vyprávěj mi znovu o mozkomorech."
"Co o nich chceš ještě vědět?"
"Pokud budu čarovat mimo školu - "
"Za něco takového tě nepošlou k mozkomorům! Mozkomoři jsou pro lidi, kteří jsou skutečně zlí. Střeží kouzelnické vězení, Azkaban. Ty nemůžeš skončit v Azkabanu, jsi příliš - "
Znovu zrudl a roztrhal pár dalších lístků. Šelestivý zvuk za Harrym ho donutil se otočit; Petunie skrývající se za stromem ztratila rovnováhu.
"Tuny!" řekla Lilly hlasem naplněným překvapením a Snape vyskočil na nohy.
"Kdo teď šmíruje?" křičel. "Co chceš?"
Petunie stála bez dechu, vyděšená, že byla chycena. Harry viděl, jak se snaží vymyslet něco zraňujícího, co by mohla odvětit.
"Co to máš na sobě, mimochodem? řekla a ukazovala Snapeovi na hruď. "Halenku své matky?"
Ozvalo se prasknutí; větev nad Petuiinou hlavou padala. Lilly vykřikla; větev dopadla Petunii na rameno, ona se zapotácela a propukla v pláč.
"Tuny!"
Ale Petunie běžela pryč. Lilly se otočila na Snapea.
"To jsi udělal ty?"
"Ne." Díval se vzdorovitě i vyděšeně zároveň.
"Ale udělal!" odvrátila se od něj. "Udělal! Zranil jsi ji!"
"Ne - neudělal!"
Avšak toto už Lilly nepřesvědčilo; po posledním palčivém pohledu vyběhla z řídkého stromoví za svojí sestrou a Snape vypadal bídně a zmateně…
A výjev se změnil.
Harry se rozhlédl: byl na nástupišti devět a tři čtvrtě a Snape stál po jeho boku, nepatrně nahrbený, vedle hubené, kysele vyhlížející ženy s nažloutlou pletí, která se mu velmi podobala. Snape se díval na čtyřčlennou rodinu nedaleko od něj.
Dvě dívky stály kousek od svých rodičů. Zdálo se, že Lilly prosí svou sestru; Harry se přiblížil, aby je slyšel.
"…je mi to líto, Tuny, je mi to líto! Poslouchej - " chytila sestru za ruku a držela ji pevně, přestože se ji Petunie snažila vytrhnout. "Možná, že až tam budu - ne, poslouchej, Tuny! Možná, že až tam budu, podaří se mi jít k profesoru Brumbálovi a přesvědčit ho, aby si to rozmyslel!"
"Já - nechci - jít!" řekla Petunie a vytrhla svoji ruku ze sestřina sevření. "Myslíš, že chci jít na nějaký pitomý hrad a učit se být nějaký - nějaký - "
Její bledé oči těkaly po nástupišti, ke kočkám mňoukajícím v náručí svých majitelů, k sovám poletujícím a houkajícím ve svých klecích, ke studentům již připraveným ve svých dlouhých černých hábitech, kteří nakládali své kufry do červené parní lokomotivy nebo další, kteří se po letní odluce navzájem zdravili šťastnými výkřiky.
" - ty myslíš, že chci být blázen?"
Lilyiny oči se naplnily slzami, když jí Petunie vytrhla svou ruku.
"Nejsem blázen," řekla Lilly. "To je strašné, když to říkáš!"
"To je to, kam jdeš," odvětila Petunie s požitkem. "Zvláštní škola pro blázny. Ty a ten Snapeovic kluk… podivíni, to je to, co jste vy dva. Je dobře, že vás budou držet dál od normálních lidí. Je to pro naši bezpečnost."
Lilly pohlédla na své rodiče, kteří se s úžasem rozhlíželi po nástupišti. Pak se podívala zpět na svou sestru a její hlas byl slabý a nelítostný.
"Nemůžeš si myslet, že to je taková bláznivá škola, když jsi napsala řediteli a prosila ho, aby tě vzal."
Petunie zrudla.
"Prosila? Já jsem neprosila!"
"Viděla jsem jeho odpověď. Byla velmi milá."
"Neměla jsi to číst - " zašeptala Petunie. "Bylo to moje soukromí - jak jsi mohla - ?"
Lilly se prozradila, když vrhla letmý pohled směrem tam, kde stál Snape. Petunie zalapala po dechu.