Přemýšlel, co by na to odvětil, ale ona se s pohrdavým pohledem odvrátila a prošla zpět otvorem v obrazu…
Chodba zmizela a výjev se proměňoval o trochu déle.
Harrymu se zdálo, že prolétá měnícími se tvary a barvami, pak se jeho okolí znovu zklidnilo a on stál ve tmě na pustém a chladném vrcholku kopce, vítr hvízdal ve větvích několika bezlistých stromů. Dospělý Snape supěl, otáčel se na místě, hůlku pevně sevřenou v ruce a čekal na něco nebo na někoho… Jeho strach nakazil i Harryho, ačkoliv věděl, že ho tu nemůže nikdo zranit. Harry se ohlížel přes rameno, byl zvědavý, na co tu Snape čekal -
Chodba zmizela a výjev se proměňoval o trochu déle.
Harrymu se zdálo, že prolétá měnícími se tvary a barvami, pak se jeho okolí znovu zklidnilo a on stál ve tmě na pustém a chladném vrcholku kopce, vítr hvízdal ve větvích několika bezlistých stromů. Dospělý Snape supěl, otáčel se na místě, hůlku pevně sevřenou v ruce a čekal na něco nebo na někoho… Jeho strach nakazil i Harryho, ačkoliv věděl, že ho tu nemůže nikdo zranit. Harry se ohlížel přes rameno, byl zvědavý, na co tu Snape čekal -
Potom se vzduchem mihl oslňující, ostrý záblesk bílého světla. Harry si pomyslel, že je to blesk, ale Snape padl na kolena a hůlka mu vyletěla z ruky.
"Nezabíjejte mě!"
"To není můj záměr."
Jakýkoliv zvuk Brumbálova přemístění byl přehlušen zvukem větru ve větvích. Stál s rozevlátým hábitem před Snapem a jeho obličej byl zespodu osvětlen světlem vycházejícím z jeho hůlky.
"Tak, Severusi? Jakou má pro mě lord Voldemort zprávu?"
"Ne - žádnou zprávu - jsem tu na vlastní pěst!"
Snape lomil rukama: vypadal jako by částečně zešílel a černé rozcuchané vlasy mu poletovaly kolem tváře.
"Já - přicházím s varováním - ne, s žádostí - prosím - "
Brumbál švihl hůlkou. Skrz listy a větve kolem nich stále proudil noční vzduch, na místo, kde on a Snape stáli proti sobě, padlo ticho.
"Co po mně Smrtijed může chtít?"
"Ta - ta věštba… předpověď… Trelawneyová…"
"Ach ano," řekl Brumbál. "Kolik si z ní předal lordu Voldemortovi?"
"Všechno - všechno, co jsem slyšel!" řekl Snape. "To je proč - je to z toho důvodu, že on si myslí, že mluví o Lilly Evansové!"
"Věštba se nevztahuje na ženu," řekl Brumbál. "Hovoří o chlapci narozeném na konci července - "
"Vy víte, co myslím! On myslí, že se v ní mluví o jejím synovi, bude je pronásledovat - všechny je zabije - "
"Pokud pro tebe ona tolik znamená," řekl Brumbál, "lord Voldemort ji jistě ušetří. Nemůžeš si vyžádat milost pro matku výměnou za syna?"
"Já - ptal jsem se ho - "
"Hnusíš se mi," řekl Brumbál a Harry nikdy neslyšel v jeho hlase tolik pohrdání. Vypadalo to, jako by se Snape trochu schoulil.
"Nestaráš se snad o smrt jejího manžela a dítěte? Oni mohou zemřít, jakmile budeš mít to, co chceš?"
Snape nic neřekl, jenom se na Brumbála díval.
"Skryjte je všechny," zaskřehotal. "Udržte ji - je - v bezpečí. Prosím."
"A co mi za to dáš na oplátku, Severusi?"
Na - na oplátku?" Snape zíral na Brumbála a Harry očekával, že bude protestovat, ale po jednom dlouhém okamžiku řekl: "Cokoliv."
Vrcholek kopce zmizel a Harry stál v Brumbálově pracovně a něco vydávalo otřesný zvuk znějící jako raněné zvíře. Snape se sesunul dopředu na židli a Brumbál stál nad ním s ponurým výrazem ve tváři. Po chvilce nebo dvou, Snape zdvihl hlavu a vypadal, jako by od okamžiku, kdy opustil vrcholek kopce, prožil stovky let v utrpení.
"Myslel jsem…že něco uděláte…abyste ji udržel…v bezpečí…"
"Ona a James důvěřovali špatné osobě," řekl Brumbál. "Stejně jako vy, Severusi. Nedoufal jste, že ji lord Voldemort ušetří?"
Snapeův dech byl mělký.
"Její chlapec přežil," řekl Brumbál.
Snape trochu trhnul hlavou, takže se zdálo, že odhání protivnou mouchu.
"Její syn žije. Má její oči, přesně její oči. Jsem si jistý, že si tvar a barvu očí Lilly Evansové pamatujete, nemám pravdu?"
"Ne!" vyštěkl Snape. "Pryč…mrtvá…"
"Jsou tohle výčitky, Severusi?"
"Přál bych si… přál bych si, abych byl mrtvý…"
"A jaký by to mělo smysl?" řekl Bumbál chladně. "Pokud jste miloval Lilly Evansovou, pokud jste ji skutečně miloval, pak jdete dál s čistým štítem."
Snape vypadal, jako by ho zármutek zcela pohltil, a Brumbálovým slovům chvilku trvalo než k němu pronikla.
"Co - co tím myslíte?"
"Víte, jak a proč zemřela. Ujistěte se, že to nebylo zbytečně. Pomozte mi ochránit Lillyina syna."
"On nepotřebuje ochranu. Temný pán je pryč - "
"- Temný pán se vrátí a Harry Potter bude v obrovském nebezpečí, až se tak stane."
Nějakou chvíli to trvalo a Snape pomalu získával kontrolu sám nad sebou ovládaje svůj dech. Nakonec řekl:
"Dobře. Dobře. Ale nikdy - nikdy to nikomu neříkejte, Brumbále! Musí to být pouze mezi námi! Slibte to! Nesnesl bych… obzvláště, když je to Potterův syn…chci vaše slovo!"
"Mé slovo, Severusi, že nikdy neodhalím to nejlepší z vás?" Brumbál si vzdychl, podíval se dolů do Snapeova zmučeného a napůl šíleného obličeje. "Pokud trváte na…"
Kancelář zmizela a okamžitě se změnila v jiné místo. Snape přecházel před Brumbálem sem a tam.
" - průměrný, arogantní jako jeho otec, předurčený k tomu, aby porušoval pravidla, těšící se ze své slávy, vyhledávající pozornost a nestydatý - "
"Vidíte, co chcete vidět, Severusi," řekl Brumbál bez toho, aby zvedl oči od svého výtisku Přeměňování dnes. "Ostatní učitelé mi hlásí, že ten chlapec je skromný, sympatický a poměrně talentovaný. Osobně ho považuji za mimořádné dítě."
Brumbál obrátil stránku a řekl, aniž by vzhlédl. "Dohlédněte na Quirella, ano?"
Barvy zavířily a všechno nyní potemnělo. Snape a Brumbál stáli kousek od sebe ve vstupní hale, zatímco poslední opozdilci odcházející z Vánočního plesu se trousili kolem nich do svých postelí.
"Ano?" zamumlal Brumbál.
"I Karkarovovo Znamení zčernalo. Panikaří, bojí se odplaty; vy víte, jak moc pomáhal ministerstvu, když Temný pán padl."
Snape se úkosem podíval na Brumbálův profil se zkřiveným nosem. "Zamýšlí utéct, jestli začne Znamení pálit."
"Opravdu?" řekl měkce Brumbál, když z pozemků přicházeli chichotající se Fleur Delacourová a Roger Davis. "A hodláte se k němu připojit?"
"Ne," řekl Snape, jeho černé oči upřené na mizející postavy Fleur a Rogera. "Nejsem takový zbabělec."
"Ne," řekl Brumbál. "Jste mnohem statečnější než Igor Karkarov. Víte, někdy si myslím, že rozřazujeme příliš brzy…"
Odcházel a zanechal Snapea sklíčeného…
A teď Harry stál znovu v ředitelově pracovně.
Byla noc a Brumbál zkroušeně seděl za stolem na židli podobné trůnu, zřejmě napůl v bezvědomí. Jeho pravá ruka se mu houpala u boku, zčernalá a spálená. Snape mumlal kouzla ukazujíc hůlkou na zápěstí ruky, zatímco levou rukou Brumbálovi naléval do krku hutný zlatý lektvar. Po chvíli nebo dvou se Brumbálova víčka zatřepala a otevřela se.
"Proč?" řekl Snape bez okolků, "proč jste si nasazoval ten prsten? Jistě jste zjistil, že nese kletbu. Proč jste se ho jen dotýkal?"
Prsten Rojvola Gaunta ležel před Brumbálem na stole. Byl rozlomený a Nebelvírův meč ležel vedle něj.
Brumbál se ušklíbl.
"Byl… jsem blázen. Tvrdě pokoušen…"
"Pokoušen čím?"
Brumbál neodpověděl.
"Je to zázrak, že jste se sem vrátil!" Snape zněl rozčileně. "Ten prsten nesl kletbu o neobyčejné síle a abychom ji zadrželi, což je to jediné, v co můžeme doufat, uvěznil jsem ji v té ruce, prozatím - "
Brumbál zdvihl svou černoucí, nepoužitelnou ruku a zkoumal ji s výrazem ukazujícím zaujatou zvědavost.
"Udělal jste to velice dobře, Severusi. Kolik myslíte, že mám času?"
Brumbálův tón zněl, jako by vedl běžný rozhovor; jako by se ptal na předpověď počasí. Snape zaváhal, a pak řekl:
"Nemohu to určit. Snad rok. Nelze zadržet takové kouzlo navždy. Nakonec se rozšíří, kletba takového druhu neustále sílí."
Brumbál se usmál. Nezdálo se, že by ho zpráva, že má méně než rok života, nějak znepokojila.
"Jsem šťastný, mimořádně šťastný, že vás mám Severusi."
"Kdybyste mě jen přivolal o trochu dříve, byl bych schopen toho udělat více, získal bych pro vás víc času!" řekl Snape rozhořčeně.
Podíval se dolů na zlomený prsten a meč. "Myslel jste, že zlomením prstenu můžete zlomit kletbu?"
"Něco takového…musel jsem blouznit, bez pochyby…," řekl Brumbál. S námahou se protáhl na židli. "Takže, skutečně se zdá, že to naši záležitost posunulo o trochu vpřed."
Snape vypadal zcela zmateně. Brumbál se usmál.
"Odvolávám se k plánu lorda Voldemorta, který se vztahuje i na mne. Jeho plán, podle něhož mě má ten ubohý Malfoyovic chlapec zabít."
Snape se posadil do křesla naproti Brumbálovi, ve kterém Harry tak často sedával. Harry si přál, aby řekli více ohledně Brumbálovy zakleté ruky, ale Snape podporoval Brumbálovo zdvořilé odmítnutí dále mluvit o této záležitosti. Snape zamračené řekl:
"Temný pán nečeká, že Draco uspěje. Toto je zřejmě trest za Luciusova dřívější selhání. Pomalé mučení Dracových rodičů, zatímco sledují, jak selže, a zaplatí cenu."
"Ve zkratce, ten chlapec má nad sebou vynesený rozsudek smrti stejně jako já," řekl Brumbál.
"Teď bych měl promyslet, kdo nastoupí na Dracovo místo až on selže. Budete to vy?"
Chvíli mlčeli.