close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Harry Potter - 35. kapitola 3/2

16. ledna 2008 v 14:30 | Jassy |  ***Harry Potter - Reliklvie smrti - překlad***
"Musíš pochopit, Harry, že ty a lord Voldemort jste cestovali do až dosud neznámých a neprobádaných končin magie. Ale to, co si myslím, že se přihodilo, je něco nebývalého a podle mne to nemohl žádný výrobce hůlek předvídat a ani vysvětlit Voldemortovi. "


"Aniž by to zamýšlel, jak už sám teď víš, zdvojnásobil lord Voldemort pouto mezi vámi, když se navrátil do lidské podoby. Úlomek jeho duše byl stále připoután k té tvojí a myslíc, že ho to posílí, přijal do sebe část oběti tvé matky. Kdyby jenom chápal tu přesnou a strašlivou sílu té oběti, nikdy by se snad nebyl odvážil dotknout se tvé krve … ale kdyby byl schopen to pochopit, nemohl by být lordem Voldemortem a asi by ani nikdy nevraždil."

"Poté, co zařídil tuto dvojnásobnou spojitost mezi vámi a tím provázal vaše osudy ještě pevněji, než kdy byly nějací dva čarodějové spolu propojeni, tě Voldemort napadl hůlkou, která sdílela jádro s tou tvojí. A jak víme, stalo se něco velice podivného. Jádra spolu účinkovala způsobem, jaký by lord Voldemort nikdy neočekával, neboť ani netušil, že tvá hůlka je dvojčetem té jeho. "

"On byl té noci mnohem víc vyděšený, než jsi byl ty, Harry. Přijal jsi, nebo dokonce přivítal možnost, že bys mohl zemřít, něco, čeho by lord Voldemort nikdy nebyl schopen. Tvá odvaha zvítězila, tvoje hůlka přemohla tu jeho. A přitom se mezi hůlkami stalo něco, co odráželo vztah mezi jejich pány. Věřím tomu, že tvá hůlka tu noc vstřebala něco ze síly a kvalit té Voldemortovy, takže můžeme říci, že obsahovala něco málo z Voldemorta samotného. Takže ho tvá hůlka rozpoznala, když tě pronásledoval, rozpoznala muže, který byl stejně tak příbuzný, jako nepřítel, a vydala ze sebe proti němu něco ze své vlastní magie. Magie mnohem silnější, než kdy Luciusova hůlka prováděla. Tvá hůlka nyní obsahuje sílu tvé obrovské odvahy a něco z Voldemortových strašlivých dovedností: jakou mohla mít ta ubohá hůlka Luciuse Malfoy šanci?"

"Ale pokud byla moje hůlka tak mocná, jak ji mohla Hermiona zlomit?" zeptal se Harry.

"Můj drahý chlapče, její pozoruhodné účinky byly směrované pouze proti Voldemortovi, který tak neuváženě porušoval nejzávažnější zákony magie. Jenom proti němu byla ta hůlka neobvykle mocná. Jinak to byla hůlka jako každá jiná … třebaže dobrá, jak jsem si jistý," skončil Brumbál vlídně.

Harry se na dlouhou chvíli zamyslel, i když to možná bylo jen pár sekund. Bylo velice těžké si tu být jistý časem.

"Zabil mě vaší hůlkou."

"Selhal, když tě chtěl zabít mojí hůlkou," opravil Harryho Brumbál. "Myslím, že se můžeme shodnout v tom, že nejsi mrtvý - ačkoliv," dodal, jako by se bál, že byl nezdvořilý, "nechci samozřejmě zmenšovat tvé utrpení, které bylo, jak jsem si jist, nesmírné."

"Avšak v tomto okamžiku se cítím skvěle," řekl Harry a podíval se dolů na své čisté, neposkvrněné ruce. "Kde to vlastně jsme?"

"Přesně na tohle jsem se tě chtěl zeptat," řekl Brumbál a rozhlížel se kolem. "Kde bys řekl, že jsme?"

Dokud se Brumbál nezeptal, Harry to nevěděl. Nicméně teď zjistil, že zná odpověď.

"Vypadá to," řekl pomalu, "jako nádraží King's Cross. Až na to, že je to tu čistší a prázdnější, a kam až dohlédnu, nejsou žádné vlaky."

"Nádraží King's Cross?" Brumbál se nepřiměřeně pochichtával. "Proboha, skutečně?"

"Tak, kde myslíte, že jsme?" zeptal se Harry nejistě.

"Můj drahý chlapče, nemám ani potuchy. Tohle je, jak se říká, na tobě."

Harry netušil, co to znamená; Brumbál byl nesnesitelný. Zíral na něj a pak si vzpomněl na mnohem naléhavější otázku, než byla ta, kde se momentálně nacházejí.

"Relikvie smrti," řekl a byl rád, když viděl, že ta slova vymazala Brumbálovi úsměv ze tváře.

"Ach, ano," řekl. Dokonce vypadal, že ho to poněkud znepokojilo.

"Tak?"

Poprvé od doby, co Harry Brumbála potkal, v něm viděl méně než starého muž, mnohem méně. Na chvíli vypadal jako malý chlapec chycený při darebáctví.

"Můžeš mi odpustit?" řekl. "Můžeš mi odpustit, že jsem ti nedůvěřoval? Že jsem ti to neřekl? Harry, já jsem se jenom obával, že zklameš stejně, jako jsem zklamal já. Jenom jsem se děsil toho, že budeš opakovat moje chyby. Prosím tě o prominutí, Harry. Už po nějaký čas vím, že ty jsi lepší člověk."

"O čem to mluvíte?" zeptal se Harry polekaný Brumbálovým tónem a náhlými slzami v jeho očích.

"Relikvie, relikvie," mumlal Brumbál. "Zoufalý lidský sen!"

"Ale ony jsou skutečné!"

"Skutečné a nebezpečné a past na pošetilce," řekl Brumbál. "A já byl tak pošetilý. Ale to ty víš, ne? Nemám už před tebou žádná tajemství."

"Co mám vědět?"

Brumbál se zcela otočil směrem k Harrymu a slzy se mu stále třpytily v zářivě modrých očích.

"Pán smrti, Harry, pán smrti! Nebyl jsem nakonec stejný jako Voldemort?"

"Samozřejmě, že ne," řekl Harry. "Samozřejmě - jak se na to vůbec můžete ptát? Nikdy jste nezabil, když jste tomu mohl zabránit!"

"Pravda, pravda," řekl Brumbál a byl jako dítě hledající útěchu. "Dokonce i já jsem hledal cestu, abych přemohl smrt, Harry."

"Ne však tak, jak to udělal on," řekl Harry. Po všem tom vzteku na Brumbála bylo tak podivné tu sedět pod vysokým klenutým stropem a hájit ho před ním samotným. "Relikvie, nikoliv viteály."

"Relikvie," zamumlal Brumbál, "nikoliv viteály. Přesně tak."

Odmlčel se. Stvoření za nimi skuhralo, ale Harry se již neohlížel.

"Grindelwald je také hledal?" zeptal se.

Brumbál na chvíli zavřel oči a kývl.

"To bylo především to, co nás spojovalo," řekl tiše. "Dva chytří, arogantní chlapci se stejnou posedlostí. Chtěl jít do Godrikova dolu a jak jsem si jistý, uhodnul jsi proč. Bylo to kvůli hrobu Ignotuse Peverella. Chtěl prozkoumat místo, kde zemřel třetí bratr."

"Takže je to pravda?" zeptal se Harry. "Všechno z toho? Bratři Peverellové -"

"- byli ti tři bratři z toho příběhu," řekl Brumbál a kývl. "Ach ano, myslím, že tomu tak je. Zda potkali Smrt na osamělé cestě … Podle mě je pravděpodobnější, že bratři Peverellové byli prostě nadaní, nebezpeční čarodějové, kterým se podařilo vytvořit ony mocné předměty. Příběh o tom, že by to byly relikvie samotné Smrti, mi připadá jako něco na způsob legendy, která se vynořila až kolem takových výtvorů.
Plášť, jak už jistě víš, cestoval věky z otce na syna, z matky na dceru přímo k Ignotusovu poslednímu žijícímu dědici, který se narodil stejně jako Ignotus ve vesnici Godrikův důl."

Brumbál se na Harryho usmál.

"Mně?"

"Tobě. Vím, že jsi zjistil, že té noci, kdy zemřeli tví rodiče, byl plášť v mém držení. James mi ho ukázal jen pár dní předtím. Vysvětlovalo to mnohé z jeho nevysvětlených lumpáren na škole! Těžko jsem mohl uvěřit tomu, co vidím a požádal jsem ho, jestli by mi ho nepůjčil, abych si ho mohl prohlédnout. Bylo to dlouho po tom, co jsem se vzdal svého snu o shromáždění Relikvií, ale nemohl jsem odolat, nemohl jsem si pomoci, abych ho neprozkoumal … byl to takový plášť, jaký jsem nikdy předtím neviděl, nesmírně starý, dokonalý v každém ohledu … a pak tvůj otec zemřel a já konečně měl dvě Relikvie jenom pro sebe!"

Jeho tón byl nesnesitelně hořký.

"Plášť by jim stejně nepomohl přežít," řekl rychle Harry. "Voldemort věděl, kde je moje máma s tátou. Plášť by je nemohl udělat odolnými proti kletbám."

"Pravda," vzdychl Brumbál, "pravda."

Harry čekal, avšak Brumbál nepromluvil, a proto ho Harry pobídl.

"Takže vy jste se vzdal hledání Relikvií ještě předtím, než jste spatřil ten plášť?"

"Ó, ano," řekl slabě Brumbál. Nuceně se setkal s Harryho pohledem. "Ty víš, co se stalo. Však víš. Nemůžeš mnou pohrdat víc, než sebou pohrdám já sám."

"Ale já vámi nepohrdám -"

"Pak bys měl," řekl Brumbál. Zhluboka se nadechl. "Znáš tajemství podlomeného zdraví mojí sestry, co jí udělali ti mudlové, čím se pak stala. Už víš, jak můj otec usiloval o pomstu a zaplatil za to tím, že zemřel v Azkabanu. Má matka se vzdala svého života, jen aby mohla pečovat o Arianu. Nesouhlasil jsem s tím, Harry."

Brumbál to pronesl stroze a chladně. Upíral teď oči přes Harryho hlavu někam do dáli.

"Byl jsem talentovaný, byl jsem úžasný. Chtěl jsem odtamtud uprchnout. Chtěl jsem zazářit. Chtěl jsem být slavný."

"Nechápej mě však špatně," řekl a tvář se mu táhla bolestí, takže zase působil velice staře. "Miloval jsem je. Miloval jsem své rodiče, miloval jsem svého bratra a sestru, ale byl jsem sobecký, Harry, mnohem více sobecký, než si někdo tak pozoruhodně nezištný, jako jsi ty, může představit.

"Takže, když má matka zemřela a já se musel postarat o nemocnou sestru a umíněného bratra, vrátil jsem se vzteklý a rozhořčený zpět do naší vesnice. Připadalo mi, že jsem tam uvězněný a nevyužitý. A pak ovšem přišel on …"

Brumbál se znovu podíval Harrymu přímo do očí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama