Už to nejsem já, kdo vstupuje do spoře osvětlené místnosti, ale Leatherface lačnící po jejich krvi a bolesti. Ještě než se proberou, zvolím si za svůj nástroj vteřinové lepidlo, kterým jim uzamknu rty. Alespoň mě při práci nebudou rušit a nepřilákají svým křikem nezvané hosty.
Ještě trochu lepidla na Pavlova ústa a mohu se pomalu pustit do díla. Prvním pánem na holení je Tomáš. Ještě mi zbylo trochu lepidla mi zbylo, byla by škoda ho nevyužít. Jako nápad se mi vynoří, že mu na holé břicho nalepím sirky, které budu postupně zapalovat, dokud ho bolest z popálenin nevzbudí.
Obličej se mu křiví v bolestech a mé srdce poskakuje radostí, že budeme moci začít. Pomalu obcházím uvnitř svíčkového kruhu a jeho oči mě vyděšeně sledují. Co se mu asi teď honí v hlavě? Myslí si, že je to jenom hloupý vtip, nebo už pochopil váhu své situace?
Pomalu vytahuju z kapsy nůž. Ladným pohybem jím kroužím vzduchem a naznačuju, co se bude dít. Oči mu div nevypadnou z důlků, jak je na mě vyděšeně kulí. Přistupuji k němu blíže a klekám si k jeho svázanému tělu. Čepelí nože přejíždím po jeho svalnatém těle a občas ho schválně říznu a to hodně hluboko. Jeho bolest se každým řezem stupňuje, avšak jeho snahy o vyproštění z provazů jsou marné.
S další písní Dead Is The New Alive přichází následující část dnešního programu. Ta, na kterou se opravdu těším. Budu ho skalpovat, ale ještě před tím ho budu muset zbavit toho piercingu v pupíku. Jak já tohle u kluků nesnáším. Špičku nože zasunu do kroužku z chirurgické oceli a rychlým pohybem ho vytrhnu.
To, co se dere z hrdla umlčeného Tomáše, má pramálo společného s lidským křikem. Vzniklá rána začíná ronit své krvavé slzy. Na noži mi pořád zůstává viset jeho piercing a mě napadá, že bych si mohla zkusit, jaké to je někomu propichovat obočí. Ale jediná špičatá věc, kterou mám je můj skvělý nůž. Nu, což nadělám.
Z této zatím snesitelné bolesti už upadl do mdlob, říkala jsem si, že má určitě malou výdrž, ale tohle? Přidržím si jeho kůžu s obočím tak, abych ji mohla propíchnout špičkou nože. Vzniká docela velká díra, která se okamžitě zalévá horkou krví. Během celého tohoto procesu se on kroutí a kvičí, což mě ještě vybuzuje k pokračování.
Po několika pokusech se mni daří trefit se náušnicí na své místo. Jsem nadmíru spokojená. Vítězoslavně se nad ním vztyčím a prohlížím si jeho zmučený a zkrvavený obličej. Když v tom cítím bolest. Nohy vypovídají službu a můj obličej se nebezpečně rychle blíží k zemi.
Potom už nebylo nic.
Nice, jen tak dal :)