Pavlův útok mi narušil harmonogram večera a vysloužil si tím přednost před Tomášem. Zbytky po jeho rukou zaškrtím, aby mi předčasně nevykrvácel. Je celý sinalý a ze ztráty krve má bílé rty. Jeho dny jsou sečteny. Odtáhnu ho ode dveří, blízko k jeho kamarádovi.
Znovu startuji pilu a tentokrát se, ne tolik jistě, napřahuju a pronikám pilou hluboko do jeho nohy. Krev stříká všude kolem a odletují i kousky masa a kostí. Zvedá se mi z toho žaludek, ale něco mě žene kupředu a pokračuju i s druhou nohou. Aby byl opravdové torzo, měla bych udělat stejný proces i s hlavou, ale to doopravdy nedokážu. Stejně je už mrtvý, jak zjišťuji.
Další na řadě je Tomáš. Po tom, co se stalo s Pavlem už na něj nemám takovou náladu, což je škoda, ale ani tak ho nehodlám nechat odejít v takto dobrém stavu. Hledí na mě očima plnýma hrůzy, rty má pootevřené v němém výkřiku. Jeho mozek se snaží vyhodnotit situaci, ale s nevalným výsledkem, protože je pořád ve stejné ztuhlé poloze s tím přihlouplým výrazem plným děsu.
Je mi z něj do smíchu a tak ze sebe vydám pohrdavé uchechnutí, které ho vytrhne z jeho ze složitého procesu pochopení. Opět se snaží vymanit z pevného sevření pout, ale jeho snaha vyjde vniveč. Rána jde přímo do týla hlavy a on padá v mdlobách k zemi. Naštěstí není mrtvý, skláním se k němu a něco mě nepříjemně píchne do boku. Je to jehla… Hm… Jehla. Asi vím, co provedu Tomáškovi.
V rukou třímám nástroj šílené pomsty, jehlu. Ač je malá, může spáchat spoustu škody na jeho dokonalém obličeji. Trošku hlíny pod víčka blankytně modrých očí a můžeme začít. Jeden steh, druhý, třetí… až je oko zašito. Teď ještě druhé, vše musí být souměrné a dokonalé. Na každém stehu si nechávám hodně záležet. A nakonec konečně zavřu jeho pusu plnou jedovatých slov. "Šiju, šiju si botičky do sucha i do vodičky,… " prolítne mi hlavou, musím se nad tou spojitostí doopravdy pousmát.
Ale dost žertů. Dílo je hotovo a on možná to možná přežil, ale jsem tak znavena, že se mi to nechce zjišťovat. Jestli neumřel, tak si bude přát, aby se neprobudil. Tohle probuzení bude hodně bolet, ale má, co si zasloužil. Já jdu domů koukat na svůj oblíbený film Moje sestra vlkodlak…
už aby byl další díl....:)....